Lhostejnost partnera a moje cholerické reakce

Dobrý den, píšu sem, protože bych ráda znala názor nezaujatých osob na naši situaci.
Jsem rozvedená, je mi 32 let a mám 12letého syna z předchozího vztahu. Můj partner má 38 let a taky má již odrostlejší dceru z manželství, ale je nadále ženatý. Začali jsme spolu chodit před téměř třemi lety a náš vztah byl ze začátku problematický, vznikl vlastně na základě sexu na jednu noc, moc jsem partnerovi nevěřila, že to myslí vážně, ani jsem si to nepřipouštěla, že by z toho něco bylo. Byl ženatý, žil ještě se svojí ženou, ale tvrdil mi, že už spolu nejsou, jen spolu bydlí. Jeho žena o nás věděla a sama si taky krátce poté našla partnera a přestěhovala se k němu. Takže já i můj partner jsme bydleli zvlášť a vídali se pravidelně. On se ale neměl k tomu, aby mi nabídl společné bydlení, ani aby se rozvedl. Prý to je z toho důvodu, že se mnou nemá klid a že chce občas být i sám, také že křičím na syna a jemu to vadí. Také prý má problém se mnou spát, čímž nemyslí sex, ale normálně spát vedle mě, usnout a vyspat se.
Byli jsme spolu, i když jsme spolu nežili, nějak jsme se přitahovali, hodně věcí se mi na něm líbilo, i když hodně věcí i vadilo a asi to tak bylo vzájemné. Partner měl také problémy s alkoholem, hodně taky kouřil trávu, kouřil i tabák a pořád se snažil přestat, ale nikdy nepřestal. Taky jsem z něj necítila skutečný zájem o mě, například když jsem byla nemocná, zastavil se za mnou na dvě minuty a pak spěchal do hospody na koncert. Necítila jsem od něj skutečné přijetí jako partnerky, například na pohřeb jeho babičky mě nepozval, ale pozval svoji manželku. Také mi nikdy jen tak sám od sebe nepomohl na mém domě, párkrát mi sice pomohl, ale výjimečně až, když jsem ho o to musela žádat, a tvářil se hrozně donuceně. Kolikrát mi také říkal, že prý chci chlapa "zotročit", ale to bylo absurdní, naprostou většinu "chlapských" prací na mém domě dělali najatí a zaplacení řemeslníci. Určitě by on našel taky spoustu příkladů věcí, které zase jemu vadily na mě. Hlavní náš problém byl komunikace, nedokázali jsme se spolu konstruktivně o ničem bavit, on se vyloženě vyhýbal tématu naší budoucnosti.
Přestože jsem byla ochotná tolerovat spoustu věcí, po nějaké době mi jeho postoj k našemu vztahu začal vadit. Cítila jsem, že bych se chtěla víc usadit a mít normální vztah, cítit ze vztahu jistotu a být dvojice a ne dva jednotlivci a taky mít ještě děti, i když ze začátku jsem je mít nechtěla a byl to naopak partner, který hovořil o tom, že by ještě chtěl mít děti.
Je to přesně rok, co jsme se s partnerem začali neustále rozcházet, ale zase dávat dohromady, on mi někdy tvrdil, že není vhodný pro vztah a pro rodinu, někdy, že jsem já ten problém - že jsem hrozná, nesnesitelná apod. Ale vždycky se zase snažil ke mě vrátit a já, protože jsem ho měla stále ráda a doufala jsem, že to zvládneme, jsem se k němu zase vrátila. Takže pak mi zase třeba psal, ať mu odpustím, že přestává pít alkohol, že mě miluje a chce se mnou žít apod. Nikdy se ale nic nezměnilo, tak jsem mu v létě dala ultimátum, že chci, aby do konce léta přestal pít alkohol a hulit trávu, začal chodit na psychoterapii, aby podal žádost o rozvod, abychom začali bydlet spolu. Ale nic z toho neudělal, takže jsme se zase rozešli, ale zase jsem mu to odpustila a vrátili jsme se k sobě. Bylo to šílené období, kdy to mezi námi jednou bylo nahoře a po chvíli zase dole. Kolikrát už jsem z toho byla tak vyřízená, že jsem mu třeba psala velmi vulgární zprávy, přála smrt apod., nechtěla jsem, aby se mi ještě někdy ozýval. To se stalo mnohokrát, že jsme si psali zprávy s cílem toho druhého vyloženě zranit. Někdy jsem na ty rozchody reagovala tak, že jsem se s někým vyspala.
Ale nějaká ta přitažlivost mezi námi fungovala, takže jsme se dali v prosinci zase dohromady, šli jsme spolu třeba na vánoční trhy, trávil spolu večery v příjemné atmosféře. On mezitím začal chodit k psychoterapeutce, tak jsem tomu chtěla dát šanci. A pak mi od něj z ničeho nic dne 24. 12. ráno přišla zpráva, ať na něj zapomenu, že to nemá smysl. To bylo skutečně to poslední, co jsem čekala. Jako mnohokrát jsem brečela, ale zároveň byla naštvaná, napsala jsem mu vulgární zprávy a pak ukončila komunikaci. Na odreagování jsem se vyspala s někým jiným. A po pár dnech mi zase začal psát, jakou má díru v srdci. Prostě zase jsme se viděli a dali se dohromady.
Mezitím jeho manželka se pohádala s přítelem a šla bydlet s dcerou k němu na jejich společný byt, který on mezitím začal rekonstruovat. On přespával u mě. Teď jsem onemocněla a když jsem ráno ještě spala, on ráno šel malovat jejich byt. Vůbec se mi ráno neozval, nezajímalo ho, jak mi je, jestli mám něco k snídani, jestli nepotřebuji vyvenčit psa. Tak jsem musela vyjít si nakoupit a zastavila jsem se u něj, zda něco nepotřebuje, při cestě zpátky jsem ho pozvala na oběd, že něco uvařím. Ale nepřišel a když jsem mu volala, tak mi to ani nebral a až později to vzal, kdy mi řekl, že už jedl ,že nepřijde a že můžu k nim přijít na kafé, že mě zve jeho žena. To jsem odmítla, byla jsem naštvaná a to jsem mu i napsala, že toto se mi vůbec nelíbí, jak tráví čas se svou manželkou, může se pro ni přetrhnout, ale mně nepomůže sám od sebe s ničím, navíc vždy když jsem nemocná, tak je to zvláštní, ale vždy mě ignoruje a nechová se normálně jako starostlivý partner. On mě zase obvinil, že se chovám jako stíhačka a že ho "dusím" a že jsem to já, kdo má problém. Tak na základě této malichernosti - že vlastně nepřišel na oběd a pomáhal manželce - jsem mu napsala, že už toho mám dost a nemám již nadále o něj zájem a ať se dá znovu dohromady se svou manželkou, že nechci být s někým, kdo se neobtěžuje mi ani dát vědět, zda přijde nebo nepřijde na oběd.
Ale vlastně to není jen na základě tohoto, je to na základě jeho dlouhodobého chování, kdy jsem se na něj nikdy nemohla spolehnout, nikdy jsem se necítila jím přijatá, nikdy jsem se necítila jako jeho partnerka. Nechtěla jsem ho nijak omezovat v jeho aktivitách, pouze jsem chtěla vědět a být informována, zda třeba přijde nebo ne, jestli se uvidíme. Taky mě dlouhodobě ničilo to, že neudělal žádný konkrétní krok, aby se rozvedl a abychom bydleli spolu. Furt jen sliboval, ale žádný krok nikdy neudělal.
Prostě se s ním chci již definitivně rozejít, protože kdyby to mezi námi fungovalo, tak už by to fungovalo dávno. Nějaká sexuální přitažlivost pro vztah rozhodně nestačí a bohužel mám ten pocit, že mezi námi toho mnoho dalšího nebylo. Jsem přitažlivá žena mnoha zájmů, ale od něj jsem si prakticky nevyslechla nějaký kompliment. Ale mnohokrát jsem si vyslechla, jaká jsem fúrie a semetrika, jak jsem nesnesitelná, povrchní, špatná apod. V podstatě tento vztah pro mě znamenal hlavně snižování si sebevědomí a ničení nervů. Jsem si ale jistá, že on zase bude po chvíli dolézat a zase jako mnohokrát bude manipulovat, slibovat, bojím se, že tomu zase podlehnu, přestože racionálně vím, že náš vztah nemá smysl.
Ráda si vyslechnu názory jiných lidí nebo případně zkušenosti, jsem v tom příliš pohlcená a určitě mi prospěje slyšet i nezávislé zhodnocení tohoto našeho patologického vztahu.