Re: Tichá domácnost...vydržíte?

A co na nej zacit zkusit vytrvale mluvit? Myslim bezny provozni hovor, ne pokracovani v hadce, reseni problemu. Reagoval by? I pokud ne, proste bych v tom s chladnou hlavou pokracovala. Jako dite bych byla radeji, pokud by se alespon jeden z rodicu choval "normalne", nez aby mlceli oba. A ten prvni krok bych rozhodne nebrala jako nejake podlezani, souboj kdo z koho, prohru v predmetu hadky. Pokud bych mela potrebu, pronesla bych kratky monolog na tema, budeme muset stejne najit reseni ..., nelibi se mi, jak se mnou mluvis ..., je to pro me problem ... a pak presla na bezny hovor. Ja jsem sice introvert, ale ticha domacnost je pro me neakceptovatelna, s takovym partnerem bych byt nemohla. Mam zkusenost jak z detstvi, kdy se takto chovala matka (a vlastne se tak chova stale) a z predchoziho partnerskeho vztahu, ktery skoncil predevsim diky podobnym komunikacnim problemum. Da se rici, ze tichou domacnost nejsem ochotna respektovat, ocekavam, ze partner je schopen se mnou komunikovat i negativni temata a pokud chce cas na promyslenou nebo treba vychladnuti, tak mi to sdeli a i tak jsem schopna nemluveni akceptovat jen v radu nekolika malo dnu. Dlouhodobe nemluveni by u me vedlo pres stres, vztek az k lhostejnosti vuci partnerovi a to by byl konec vztahu.