Re: Dobročinnost versus rodina

"Kudlo, tvoje "pouhá konstantování" jsou zde proslulá. Vždy je za nimi schované pohrdání a to ještě ne moc dobře."

Gertrudo, skutečně nemohu za to, co ze sebe si do mých konstatování kdo promítne.

"Zajímalo by mě, jak by sis před sebou obhájila, kdyby skutečně tvůj partner, například do určité doby dělající chirurga v nemocnici, přišel s tím, že chce vyjíždět na mise do válečných zón, poněvadž už se na ten trpící svět nemůže dívat a chce páchat dobro. A že by se s tebou potřeboval dohodout, jestli zvládneš být jednou za čas na tři, čtyři měsíce sama s dětmi. Jak si obhájíš "ne, naše rodina, potažmo můj kroužek angličtiny, má přednost před vším ostatním"?"

Já na tom nevidím nic, co bych si musela obhajovat - ano, vnímám to tak, že rodina má přednost před většinou ostatních věcí a to, jestli já to zvládnu/jsem ochotna tolerovat, před tím, že partner má potřebu zachraňovat svět.

Vůbec by mi nenapadlo, že bych měla mít povinnost něco takového obhajovat - pořídili jsme si SPOLU rodinu, takže naše primární povinnost směřuje k té rodině. Nebyla bych zvědavá na to, aby se někde na misi nechal zabít, fakt si myslíš, že bych to měla nějak složitě obhajovat.

Navíc říkáš "potřeboval by se se mnou DOHODNOUT", to asi neimplikuje, že jediná možná moje odpověď je "ano", že ne?