Re: Nechuť k psaní

Ahoj, zdravím vás moc po delší době. Je fajn, že diskuze stále běží a jak to čtu, všichni stále řešíme stejná témata.
U nás se atmosféra střídá s pravidelným režimem a naprostou volností. Většinou ten zajetý režim stačí narušit výletem, nemocí, oslavou atd. a je po pravidelnosti, která nám všem vyhovuje víc, avšak udržet ji jsem se nenaučila ani po pěti letech DŠ.
Když je vše ok, vstáváme v sedm, společně cvičíme, připravíme snídani a dlouho snídáme. Cca od devíti se učíme - děti mají na matiku a čj hodinu, ale často ji přetáhneme. Potom do dvanácti děláme nějaký projekt - teď dějiny, občas mezi to vložíme aj.
Večer spolu dlouho čteme, třeba i hodinu a půl (u toho mi děti masírují nohy nebo záda :)) Čteme E.Štorcha, Kosmovu kroniku, Dějiny očima psa, teď to prokladáme Lichožrouty. Jsem s nimi fakt hodně. Jediný volný den mám v pátek, kdy mají celý den anglickou výuku u známých. To se snažím využít na čas pro sebe, muže a kulturu.

Ve 4. třídě syn píše dopisy (tam chyby neopravuji), čtenářský deník sepíše vždy jen před přezkoušením ty nej knihy, občas diktát a hlavně si píše své tematické komiksy a knihy. Občas napíše nějaký příběh sám od sebe, ale asi se stovkou chyb.. (pravděpodobně je dys.,ale nikdy jsem to neřešila.)
Druhačka se teprve učí psací a má sešit s vlastní básnickou tvorbou. Vlastně jsem psaní nikdy moc neřešila. Vím, že když je to bavit nebude, stejně to nestojí za nic. Takže nenutím, ale dávám podněty. Kamarádům například odepisují, jen když začnu psát nějaký dopis já. Naopak důsledná jsem v gramatice, i přestože ve cvičení to má syn vše dobře a v příběhu je schopný napsat měkké i po tvrdé souhlásce. Někdy mám pocit, že pokud si to každý den nezopakuje, v hlavě nic nezůstane.