Re: Neděle

Bruni,

byli jsme specifická třída, výběrovka z okresu, takže všichni hodně chytří. Jen 10 holek a 8 z toho opravdu hezkých holek. Od toho se to odvíjelo. Já a ještě jedna jsme byly ostrakizované, té jedné to nevadilo, byla totální individualista, trochu jsme spolu kamarádily, bydlely jsme i dost blízko sebe, ale byla období, kdy ona si jela sama za sebe, byla ráda, že má klid a víc ji nezajímalo. No a u mě to bylo od prvotního sem tam strčení (5. třída), po posměšky (byla jsem nejen ošklivá, ale i jiná, nezapadala jsem), nadávání do teploušů, po kamarádění na oko s tím, že třeba pak psaníčka se četla veřeně a bavili se tím úplně všichni. Tohle bylo asi nejhorší, že já uvěřila, že už je vše OK, a najednou podraz a výsměch....V osmičce při posledním zvonění to vypadalo tak, že kluci losovali, kdo se mnou půjde ve dvojici, a ten, který ptohrál, pak sice šel, ale zatímco ostatní dvojice byly do sebe zavěšené, tak on šel ode mě na šířku schodiště....tak si představ ten špalír čtyř osmých tříd, všichni v párech a já mezi nimi a dva metry ode mě šklebící se spolužák, kterého všichni litují....a tohle před celou školou, 2 patra až ven....

Učitelky nic nevěděly nebo nechtěly vědět, pokud něco věděly, nikdo tomu nepřikládal žádný význam, takže pak docházelo k situacím, kdy jsem se musela na škole v přírodě zúčastnit soutěže v tancování lambády, ačkoliv já tuhle hudbu neznala, neposlouchala, natož abych na ni tancovala, takže opět veřejný výsměch a ještě vlastně zaviněný učitelkou (ne naší třídní), nebo zpívání na známku, všichni mohli ve trojicích a mě prý učitelka neslyšela, tak jsem musela sama...

Odmítala jsem chodit do školy, vyprávěla našim, a všichni jen mávali rukou, že se nic hrozného neděje. Každou noc jsem se počůrávala (a to až do dospělosti, i když už jsem byla ze školy pryč), pořád jsem jen myslela na to, jak to trápení skončit....

To bití, které většina za šikanou vidí, v tom vlastně vůbec nebylo. To by třeba i někdo řešil .