Re: Manžel mi leze na nervy - jen povzdech...

S donucováním mám bohužel hodně zkušeností. U nás to fungovalo tak, že když jsem chtěla něco já nějak, tak neprotestoval (většinou), ale při akci samotné to vše kritizoval - Však ty jsi chtěla tohle a tohle, je to tvoje vina .. že tu není kde zaparkovat, že je tu moc lidí, moc hmyzu, všechno drahé.. já nevím, cokoliv .. nebo se choval tak, že nám to všem otrávil .. příklad - společná akce s někým (ne přímo jeho přáteli a nebo společnými) a okolí přehlížel, nebavil se, otrávený a nebo demonstrativně odešel a pokud jsem nešla s ním, doma scéna jako svině - a to ještě doma zbuzeroval všechno, co tam zůstalo a neváhal mi dokola telefonovat, třeba není vynesený koš a nebo že jsem nechala pánvičku s olejem na sporáku. Když jsem nedejbože šla nebo jela bez něj, telefonáty, řešení pí...ovin, po návratu uražené mlčení. Nebrat tel. nepomohlo, to pak navíc ještě obviňování, že jsem se s někým válela v posteli a já jsem stejně měla stažený žaludek, co se zase děje a jela domů vystreslá ještě víc. Takže jsem se začala ptát, co by chtěl on, nerozhodla jsem nic sama, byla jsem totálně pod pantoflem. Protože máš strach, jak se pak ten druhý bude chovat. Tak tě donutí. Možná jsem já slabá, možná by to nefungovalo na každého, nevím.

Přeji ti hodně sil.. radu, jak přežít nemám. Přežila jsem to. Ale nebyl to život, bylo to přežívání. Ničilo mě to. Fakt to nešlo.