Re: středa

.. musela jsem to odeslat, už mi chcípala baterka na tabletu.

No a jinak s tátou je to stále složitý a momentálně se to zhoršuje. Asi měsíc držel dietu, nepil ani pivo, zhubnul a fyzicky i psychicky na tom byl líp. Dokonce se bavil i o jiných věcech a normálně, než jen o tom, jak nechce žít. Přes vánoce a silvestra to ještě šlo, snažil se držet, i když si každý den dal pár kousků cukroví. Jenže to dietní jídlo ho nebaví, takže si kupoval jitrnice a tlačenku. Prý je to z domáciho chovu a od známého, takže tam není žádný tuk. No a zase přibral, takže začal z depky zase pít pivo (a asi i vino). Po tom se prý netloustne. No a je v čím dál větších depresích. Myslím, že antidepresiva, co mu napsal doktor, nebere a furt se cpe jen lexaurinem, kterej mu samozřejmě už nezabírá. Ségra už to nevydržela, protože od něj nikdy neslyší pochvalu, jen kritiku, ač se ségra může přetrhnout (jídlo je málo dietní, dává mu velký porce, nejezdí za ním tak často, jak by potřeboval, atd.) No a ségra mu po miliontým telefonátu, jak nemá pro co žít, když tady ta mamka není, řekla, že to říká vždycky, když vypije nějakej alkohol (což je pravda). On se urazil a pak mi pořád volal, jak si mohla dovolit mu to říct a jak ho urazila a že by si měla uvědomit, jak se chovala a omluvit se. Ale nemám jí prý volat. Snažila jsem se ségru bránit a vysvětlit mu to, ale stejně každej rozhovor skončil tím, jak ho mrzí, že se ségra neomluví.
No a já už nevím, co dělat. Tak jsem navrhla, že se spojíme s ostatníma příbuznýma. Ségra zavolala tátově sestřenici (bydlí v tom samým městě) a ta už toho má taky dost, protože ač se snaží (taky ho zve na kafe, na večeře, volá mu), tak on jí taky volá neustále, i několikrát denně do práce a má stejný řeči jako když volá mně a ségře.
Tak jsme se domluvily, že se sejdeme a nějak to probereme. Akorát teda mě štve ta choroba :-(, byly jsme domluvené teď na víkend.
Docela budu ráda, když to probereme s někým dalším.