Re: středa

Kat, vím o další holčičce, která odešla ke konci školního roku do jiné třídy a chlapci, který ukončil školkovou docházku už v říjnu, protože tuhle třídu (a pí. učitelku) nezvládal a maminka byla doma s mladším, takže si ho raději nechala ještě rok doma a letos nastoupil do druhé budovy a jiné třídy. Paní učitelka měla vůbec zajímavé metody, například s nimi šla na celé dopoledne na vycházku z prudkého kopce, dole si hráli a cestou nahoru, aniž by je předtím nechala vyčůrat, uspořádala závod v běhu do vrchu, takže se deset dětí počůralo a šlo v mokrém zpět asi kilometr v listopadové plískanici. Nebo na ně otevírala okna, když se převlékali rozehřátí z pyžámek po spaní, no a za pár dní jich tam byla půlka... Jednou přišel malý domů s tím, že jsme mu lhali, že čerti neexistují, protože paní učitelka je volala ve třídě pro ty tři výlupky, ale oni nepřileteli, tak malý usoudil, že číhají u nás doma v předsíni na něj, když propásli ty tři raubíře ve školce. To mne tedy zvedlo, řekla jsem mu, že paní učitelce asi ještě nikdo neřekl, že čerti jsou vymyšlení, aby se lidé pobavili a že jí to druhý den prozradím já. On se mne ráno držel a připomínal, abych to šla pí. učitelce říct. Tak jsem tam s ním za ruku nakráčela do třídy a s úsměvem jako k dítěti jsem vytřeštěné učitelce(mimochodem ženská cca 30 let, sama měla vloni syna jen o rok staršího, než byl ten náš) vysvětlila, že to s těmi čerty jí asi rodiče zapomněli vysvětlit, ale že ti přiletět fakt nemůžou, protože jsou vymyšlení, takže se nemusí sama bát, ani jimi strašit děti. Čuměla jako puk, poděkovala mi za informaci a Maty si odběhl spokojeně hrát. S paní ředitelkou jsme samozřejmě komunikovali celou dobu, byla vstřícná, slibovala řešení, ale bohužel se nic nedělo. Žádné z Delete popisovaných řešení(SPC apod.)neproběhlo. Jen prý měla schůzku s rodiči agresorů, ale bez výsledku. Náš malý, stejně jako Delete děvčata, neřekl vůbec nic, kromě toho, že se mu ráno nechtělo do školky, ale to jsme přičítali tomu, že si na odloučení od mamky teprve zvyká, je to cíťa. Impulzem k tomu, abychom začali celou věc klíčovat bylo náhlé počůrávání během dne, třeba 6x za pobyt ve školce, přitom doma o víkendech v pohodě, ani při spaní doma či ve školce, nebyl problém, čistotný byl v té době už rok a půl... Začali jsme na něj dotírat otázkami a z něj to začalo pomalu "vypadávat" . Navíc byl po vyzvednutí vždy jiný, takový smutný, nemluvný, když jsem dotírala, byl slovně agresivní, což je u něj dost neobvyklé. Měla jsem sevřený žaludek, když jsem pro něj šla a on tam byl chudák tolik hodin sám, bez ochrany. Poslední útok, v naší přítomnosti mám před očima i po více než roce... Byli jsme se podívat(i s ním) v té nové třídě, kam měl malý přestoupit a dovedly jsme ho do jeho třídy až kolem deváté hodiny. On vběhl do třídy, my stály uprostřed třídy a partnerka komunikovala s učitelkou ohledně fotek, já sledovala děti. Jakmile ho ti tři uviděli, rozzářili se a hned se k němu rozběhli. První mu podtrhl nohy a povalil ho na zem, Maty po celou dobu útoku ani necekl a jen se tak "debilně" usmíval... posléze nám dětská psycholožka vysvětlila, že je to běžný obranný mechanismus obětí, vědí, že nemají šanci, tak aby neztratili sebeúctu, chovají se, jako by to byla hra a oni se jí dobrovolně účastnili. Druhý kluk na něj obkročmo sedl a začal ho pěstí zespoda bušit do boku.. další přišel a kopal ho zboku do břicha. Byl to takový mžik, že než jsme k nim těch pár metrů doběhla, bylo po všem. Spustila jsem na ně křik, oni začali svádět jeden na druhého, já néé, já ho jen povalil, kopal ho tenhle... já ho jen kopnul, tenhle ho praštil pěstí... učitelka byla celou dobu cca 5 metrů od celého incidentu a ničeho si nevšimla, ani mne, když jsem na ně pouštěla hrůzu(zbytečně, absolutně to s nimi nehlo...)