Re: Byli byste ochotní uklánět se nadřízenému?

no tenhle tam měl Korejský poskoky, takže mu moc nikdo tipec nezatnul... jako věci, že Korejci chodili každou hodinu na patnáct minut hulit a mě prudil kvůli tomu, jestli jsem šla na záchod dvakrát nebo třikrát za pracovní dobu (nebyla tam práce, stejně jsem seděla většinu pracovní doby na internetu). Nebo mi zakázal odejít na předem schválenou půldenní dovolenou (potřebovala jsem vyzvednout rodiče na letišti) a tak... A vůbec přenášel korejské způsoby - třeba přišli lidi na obchodní jednání a on je nechal půl hodiny čekat venku - a otevřel si dveře do kanceláře, kde si hlasitě domlouval golf na víkend. Což možná v Korei působí jako projev moci, nicméně všude jinde je to hulvátství - a ty lidi pak z jednání odešli během pěti minut, protože na takovéhle poměřování pinďourů samozřejmě nikdo zvědavej není.

Časem jsem se naučila švejkovat a dělat naschvály, nebo jsem ho terorizovala tím, že jsem se na něj vytahovala (byla jsem o cca 15cm vyšší než on, to velmi těžce nesl - když jsem si schválně stoupla blíž k němu a narovnala se ). Nebo když furt omílal, jak mu firma platí barák a já zjistila, že jeho barák nemá klimatizaci... tak jsem si stěžovala, jak ta naše klimatizace doma je hlučná / studená atd... To ho taky rozzuřovalo do běla (že jeho podřízená má klimatizaci a on ne )... ale příjemné to nebylo, snižovat se na jeho úroveň (pátý fň) a dělat svini - jenomže když jsem se chovala slušně, tak on se okamžitě po mě začal vozit - pro něj slušnost byla známkou slabosti. Tomu, kdybych se začala klanět, tak by příště chtěl, abych lezla po kolenou. Jsem si poměrně jistá, že jednoho korejského podřízeného profackoval...