Re: Nebojte se - bude! (teploučko)

ahoj holky, tak jsem doma ze Šumavy. Moooooc se nám tam líbí a ani nám nevadilo, že občas i padal sníh. Vzápětí totiž začalo svítit sluníčko a bylo nádherně. Je tam kam chodit na procházky. Díky tomu, že jsme loni byli touhle dobou v Krkonoších, tak jsme vybavení, rukavice, šála, ale zároveň kraťasy a tak. Včera jsme šli s malým na rozhlednu, bylo pro změnu vysloveně vedro, jasno, krásný výhled. Krásný lesy. Dnes jsme se vydali k Měsíčnímu kameni, vyzařuje prý nějakou energii, tak doufám, že jsem nestála na jeho špatné straně, tam, kde tu energii pro změnu bere...
Hlavní léčebnou procedurou je vzduch, takže jsem se dobrovolně vzdala cvičení pro maminky a radši jsme byli s malým hodně venku. Ve školce sám být nechce, tak ho k ničemu nenutím. Celý týden dostával kapky na rýmu, pak se přidal i kašel, takže dr. povoluje bazén až od tohoto týdne, tak uvidím, jestli se tam s ním naši vydají. Na zítra jsem mu objednala perličkovou koupel, hm, tu mu závidím! Co se týče vzduchu a okolí je to tedy bezva. Ale nesmím si moc připouštět to, že tam je ubytovaných 105 lidí, polovina děti, polovina maminky. Nevěřily byste, co se tam děje třeba kolem pračky. Na nástěnku si každá napíšeme, kdy chceme prát, ale některé to prostě nejsou schopny dodržovat, případně nevrátí klíče, takže ta maminka, co je na řadě má smůlu, protože klíč prostě není vrácený. Ráno jsme se tam s jednou maminkou pohádaly, fakt jsem byla vytočená, ale rozhodla jsem se, že tam jsem kvůli klukovi a nemám zapotřebí řešit pračku, to si to pak radši přemáchnu v umyvadle... Některý maminky tam přijely spíš kvůli sobě a děti vrazej do školky a pak je nechaj lítat po baráku a samotný na hřišti a vůbec se jim nevěnují...no, jsem ráda, že si dám pauzu. Ale už teď se mi stýská po Štěpánkovi. I když mě tam pěkně zlobil, všechny děti jsou rozjívené, on se po nich pochopitelně opičí, všechno jsem mu musela říkal stokrát a stejně pak dostal na zadek. zajímavý je, že mě zlobí, ale když mu řeknu, ať jde do školky, když se se mnou nudí, tak má vyděšený výraz v očích a nechce tam. Měl to ze začátku trošku složitější, protože tam jsou hodně sourozenci a kamarádi, tak chvíli trvalo, než se zapojil do kolektivu.
Honey, ten Motot je teda strašnej! Je to smutný, to naše zdravotnictví!!!Opravdu příště si radši připlatit! Není to tak dlouho, co měla s personálem v Motole problémy moje sestra, musela jsem jí domluvit jiného lékaře odjinud a ten přístup byl teda nebe a dudy! A jak je Adélce????? To je hlavní, aby jí to udělali dobře a aby to pomohlo.
Zase napíšu, Š.