Další příběh

Z knihy novinářky G. Brooks, devět částí touhy

Všechno začalo v Jordánsku, kam v roce 1972 přijela matka Ráidova otce se svou dcerou, která se měla provdat za jednoho příbuzného v Ammánu. Tam si Ráidova babička všimla Rahmí, bohabojné růžolící dívky, které bylo tehdy sedmnáct let. Byla však velmi drobná, a tak vypadla daleko mladší. Vzala ji s sebou domů jako nevěstu pro svého patnáctiletého syna Mahmúda.
Co mohl v patnácti vědět? Vůbec nic. Pro něho to prostě byla hezká, hodná dívka. Jak ji ale mohl milovat? Vždyt ji ani neznal.

Rok po svatbě se narodil Ráid. Za další rok a půl jeho bratr Murád. Dvě sestry přišly na svět během následujících tří let. Rahmí byla právě počtvrté těhotná, když se musela vyrovnat s tím, o čem si už povídal celý tábor - Mahmúd se zamiloval do Fátin, nádherné osmnáctileté dívky, která se nedávno do tábora přistěhovala k příbuzným.

Ty dvě ženy nemohly být rozdílnější. Rahmí byla plachá a zbožná, Fátin otevřená a zajímala ji politika. Kde se Fátin smála a prosazovala, Rahmí se chovala tiše a nesměle. Vysoká, sebevědomím zářící Fátin jako by drobounkou Rahmí zastiňovala. Pak jednou Mahmúd přišel domů a oznámil Rahmí to, čeho se děsila už dlouho - nabídl Fátin sňatek a ona svolila. Rahmí se může dát rozvést, jestli chce.
Rahmí věděla, že rozvést se znamená odejít ze Západního břehu a vrátit se k rodině do Jordánska. Do jisté míry by se jí ulevilo. Za šest let jejich manželství dospěl totiž mladičký Mahmúd v muže prudké povahy, který čas od času na svou ženu i syna Ráida, umíněného už od plenek, v návalu zuřivosti ošklivě vyletěl. Žít po jeho boku jako jeho jediná žena bylo už tak dost těžké. Sotva si dokázala představit to ponížení a útrapy, až ji žena, kterou její muž doopravdy miloval, přinutí hrát druhé housle.

Když ale konečně sebrala odvahu, aby Mahmúdovi odpověděla, nebyla to odpověď, kterou čekal: „Nechci se s tebou rozvést," řekla vyrovnaně. Podle islámských zákonů by musela nechat děti Mahmúdovi, který by je vychovával se svou novou ženou. „Chci žít dál se svou rodinou. Dovolíš mi to?"Mahmúd byl mrzout a sobec, ale nebyl tak krutý, aby nutil Rahmí opustit své děti. Chce-li zůstat, bude ji dál živit, ale musí se smířit s tím, že je jeho manželkou jen podle jména.

pokračování ZDE