Ponurá tajemství

Jean P. Sassonová: Život pod závojem

Kapitola Ponurá tajemství

V době narození mého prvního dítěte mi bylo osmnáct. Setkala jsem se s dívkami tak třináctiletými, které porodily své první dítě. Ostatní ženy mého věku donosily své čtvrté nebo páté maličké…

V obavách nad bezpečností svého syna dal Karím postavit ke dveřím mého apartmá ozbrojenou stráž. Když jsem vykonávala svou ranní procházku do dětského pokoje, překvapilo mě, že vidím stráž stát před jiným pokojem. Pomyslela jsem si, že na oddělení musí být ještě jedna princezna. Dychtivě jsem se zeptala sestry na jméno té princezny. Na čele se jí udělala vráska, když mi říkala, že já jsem jediná princezna v nemocnici.

Vyprávěla mi ten příběh, ale než začala, sdělila mi, že je naprosto pohoršena. Pak pokračovala obviňováním celého lidstva, než mi popsala, co se děje na pokoji 212. Říkala, že nic takového by se nemohlo nikdy v její zemi stát, že Britové jsou díkybohu celkem civilizovaní a že z jejich hlediska je zbytek světa prostě barbarský.

Má představivost nestačila, abych se i já dostala do takového stavu vzteku, takže jsem jí zapřísahala, ať mi poví, co se stalo, než přijde Karím na svou odpolední návštěvu.

Vyprávěla, že předchozího dne byl nemocniční personál vyděšen, když viděl, jak přivážejí mladou dívku, zakovanou do řetězů na rukou i na nohou, dopravenou na porodnické oddělení ozbrojenou eskortou. Stráž doprovázela skupinka rozlícených mutawwaů, v patách s vystrašeným ředitelem, který volal k jejímu případu lékaře.

K lékařovu zděšení bylo řečeno, že dívka byla souzena islámským-soudem podle šaríy (zákonů Božích) a shledána vinnou ze smilstva. Protože to je zločin hudúd (zločin proti Bohu), trest byl přísný. Mutawwaové (mravnostní policie SA) pohlceni jistotou o své spravedlivosti se dostavili, aby dali přijít na svět svědku jejich odsouzení.

Lékař, muslim z Indie, nijak mutawwaům neodmlouval, jen ho popuzovala role, kterou zde byl nucen sehrát. Řekl personálu, že obvyklým trestem za smilstvo je bičování, ale v tomto případě otec trvá na smrti. pro svou dceru. Dívka má být pod dozorem stráže než porodí a pak má být ukamenována.

Sestře se chvěla brada rozhořčením, když mi sdělovala, že ta dívka je ještě dítě. Odhadovala, že je jí tak čtrnáct; patnáct. Věděla ještě pár podrobností a pak odešla od mé postele, aby šla probírat tyhle klepy s ostatními sestrami na chodbě.

Úpěnlivě jsem prosila Karíma, aby odhalil celý příběh. Váhal. Ríkal, že to není naše záležitost. Po dlouhém prošení a slzách nakonec přislíbil, že bude v té věci pátrat...

ZDE
pokračování