Nedělní předobídek

Ahojky. No já taky nestíhám. Taťka je teď pracovně celé dny v čoudu, takže jsem na ty tři prcky taky sama. V pátek jsem letěla k dr., aby mi poslechla Nelinku, protože ve čtvrtek měla zvýšenou teplotu. Taky mě vyděsila tím zápalem plic, takže jsem tam raději před víkendem mazala. Ale nález byl naštěstí mnohem lepší než ve středu, tak jsem byla šťastná, že nemusíme ani ne RTG. A ta teplota byla asi k zoubkům, Nelinka už má první!!!! Tak už je hryzec :o). LaBu, Davídek ať je taky fit, je to ošklivé, když mrňata stůňou.

Jo, jo, je to tak, děti kolem 3. roku už jsou docela těžce zabavitelné. Pamatuju si, že s Péťou jsem si v té době už docela nevěděla rady a hodně mě vysilovalo chrlit nápady od rána do večera, sám si hrát nevydržel a nechtěl. Chodili jsme do kroužků a hodně ven, to bylo príma, ale jakmile jsme byli doma, děs běs. Školka byla spása, od první chvíle je tam šťastný jako blecha. U Lenky je to jiné, ona si nejraději vyhraje s bráškou, takže jsem ráda, že v tomhle mám v jistém smyslu trochu ulehčeno. Od něj bere věci jinak, takže on ji hodně naučí a jak tu někdo psal, ona umí a zná mnohem víc věcí, než on v jejím věku. Určitě tak dobře rok rozdíl. Pokud si pěkně hrají, tak jim do toho vůbec nezasahuju. Až v momentě, kdy je zle a nastane chvíle, že vím, že musejí jít od sebe, tak si je bereme na starost já nebo taťka, každý jednoho a zase je chvilku klid. No anebo je zaúkolujeme, teda častěji taťka. Když zavelí: Kdo mi chce pomoct ve firmě?, tak se můžou přetrhnout :oDDD.

Bubíšku, to je romááááán! O Cisce zatím nevím, ve středu nebo ve čtvrtek byla ještě celá, i když už měla po termínu a trnula hrůzou, protože čekala tchánovce na "výpomoc". Ale slíbíla, že trejda dá vědět, tak na to spoléhám.

Já myslím, že u kluků je ruka na pindíkovi naprosto normál. Péťa to dělá dodneška. Naštěstí jenom doma, venku né.