Tak jsme doma

Ahoj mamči, tak jsme zpátky doma. Přijeli jsme sice už v úterý, ale nemohla jsem se k ničemu pořádně dohrabat, tašky jsem dovybalila až dneska, jsem ostuda (ale vybalování tááááák nenávidíím, tak raději jen tahám věci, které potřebuju až je toho pak tak málo, že to douklidím :oDDD).

Kdyby mi někdo řekl předem, že budu mít takhle hororovou dovču, tak se mu vysměju. Ovšem život umí napsat hezké kličky, abychom to neměli tak sladké. U našich jsme si užili asi jen první 3-4 dny. Pak jsme všichni onemocněli. Péťa jen se zelenou rýmou, Nelinka k tomu teploty a kašel, Lenka teploty a zvracení, já kašel, průjem a bolení celého těla :o(((. Takže jsme pár dní leželi a mně v té době začaly bolet zuby. Pár dní bolely, až mě dohnaly k zubaři. Bohužel RTG ukázal prožranou osmičku a nedalo se jinak, musela ven, byl tam už i zánět. Kvůli kojení mi dr. nedal ATB, takže jsem si pár dní protrpěla bolestmi a denně celý týden jsem chodila měnit drény. To byly veškeré moje procházky - do čekárny a rychle zpátky domů kvůli kojení. Když už jsem byla jakž takž fit, zbývaly asi 3 dny do odjezdu (to jsme ho ještě o 2 dny posunuli), takže jsem si rychle dala srazík se spolužačkou, zajeli jsme vlakem k prababičce (mojí babičce) a stihla jsem jednu návštěvu příbuzenstva. Toť vše :o(. Takže jsem hrozně zklamaná, jednak jsem nic a nikoho pořádně neviděla, druhak jsem si neodpočinula o vyspání nemůže být ani řeč. No a hlavně to tam bylo příšerné, když nás bylo tolik v 3+1. U našich teď bydlí brácha, protože se rozvádí, takže okupoval bývalý pokojíček. Když holky po o spaly (jedna v ložnici, druhá v obýváku, aby se nerušily), nebylo skoro kam se vrtnout. Stejně tak večer, televize se skoro nezapínala (nejvíc tím trpěl děda), jen když byl brácha na montáži a byl volný jeho pokoj. Když měl pak brácha na víkend svoji dcerku, bylo nás tam celkem 8, což bylo večer docela na budku. Ale když jsme byli s bráchou a se všema dětma venku, tak to byla psina. Říkám bráchovi - vypadá to, jako bychom měli spolu 4 děti :oDDD.

Jinak celé dny doma, bylo to jak ve vězení a ke všemu ty vedra. No já myslela, že fakt zcvoknu. Nelinčin režim byl ten tam, a to jsem ji před odjezdem naučila krásně večer usínat. Tam spala pokaždé jinde, jindy, jinak, usínání horor, řev, na nic ani špetka klidu. Uááá, já se tááák těšila domů!

Sorry, že to ze sebe tak sypu, ale prostě to muselo ven. Jsem hodně smutná, že se mi letos vůbec nic nedaří, hlavně zdravíčko mi dává tolik zabrat, jako nikdy dřív, zhubla jsem další 2 kila, to už mám -6 kg od předtěhu váhy. Né, že by mi to vadilo, jen mě to trochu udivuje, jak to jde rychle dolů, takhle málo jsem snad měla před 15 lety, všechny kalhoty na mě visí.

No, Péťu jsme tam babičce a dědovi nechali ještě tak na měsíc (pak ho mamka přiveze vlakem), ale je to spíš nevýhoda, protože tím pádem mám Lenku pořád za zadkem, nemá si s kým hrát. Vedra mě ničí, já to tak špatně snáším :o(. Nelinka se naštěstí po příjezdu se spinkáním rychle srovnala do předodjezdového režimu (jsem tááááák ráda), inu není nad vlastní postýlku, já jsem se na tu svoji taky hrozně těšila, z gauče mě hrozně bolely záda! Ale má teď nějaké mamánkovské období, taky jí lezou horní jedničky a možná i to vedro do toho, prostě každou hodinu chce být u prsu, pořád béká, je to vyčerpávající. Už jsme začali s příkrmama, baští naprosto úžasně, akorát pití jí nechutná. No zvykne si.

Mamka teď každý večer volá, jak si tam Péťa lebedí, že je tam HAVAJ, když tam Lenka neječí a nelítá, že prý tam u nich chce zůstat bydlet (kdypak se mu asi po uječených sestřičkách začne stýskat???). Mamka paličkuje, teď chodila týden na nějaký pokračovací kurs, tak vzala Pé´tu na poslední hodinu s sebou. Prý mu to tam půjčili, tak si paličkoval záložku do knihy. No a přiběhl tam fotograf z místních novin, hned si Péťu fotil, možná bude slavný v novinách :oDDD. Jo a taky ho mamka učí vyšívat!! Samozřejmě pomáhá na zahrádce, pak doma zavařovat... samé věci, co doma nezná. Asi z něj bude dobrá hospodyňka!

Tak vaše výchovné rady hltám jako o život, těch není nikdy dost a ty ze života jsou nejlepší. U nás je to jako u Alíků, každé dítko jiné. Péťa ten poslechne na slovo, nemůžu si stěžovat, že by odmlouval. Jistě, někdy něco nechce, ale pokud to není podstatné, má právo nechtít a nenutím ho. Lenka je oproti tomu tvrdý oříšek. Vztekací období u ní nebere konce, ba naopak graduje v různých směrech. Když jsme byli u našich, začala přííííšerně žárlit na Péťu. Jinak záchvaty ječení a řvaní mívá několikrát denně, fakt si musí sousedi myslet, že ji tady snad řežeme jako žito. Je fakt, že mnohdy už mě táááák svrbí ruka, že bych ji nejraději zmydlila hlava nehlava, ale když ono by to nemělo žádný účinek. Ona prostě ječí ve většině případů naprosto nepochopitelně. Třeba ráno po probuzení. Leží v posteli a volá, přijdu za ní, usmívám se, přeji dobré ráno, ona zírá, nabízím jí ruku, že půjdeme spolu do obýváku a v tom spustí řev. Trpělivě čekám a nabízím pomoc, řve. Přestává mě to bavit, odcházím - řev ještě větší, vracím se, opět čekám, protože vím, že jít se mnou je pro ni snazší než jít sama, ale ona nic, řve. Po takovém ránu už mě pak nic nemůže překvapit. Teď chce prostě všude chodit se mnou a já musím chodit s ní. Třeba na záchod. Mami pojď se mnou, já to sama neumím. Tak se zvednu a jdu, vím, že všechno zvládne sama. Taky, že jo, když chci třeba jen rozsvítit, néééé já sama! Když jdu ,byť jen krok před ní (je jedno, jestli venku nebo v bytě), už je zle a řve: počkej na mě! Nesnese jít poslední. Ale třeba v jídle, to jí neva, že je poslední, s jídlem prostě bojujeme pořád. U snídaně, u oběda, u večeře. Přitom u našich baštila jak zjednaná, jsem se nestačila divit. Největší trest je pro ni někomu něco vrátit, co sebrala. Raději ji teda nechávám položit to na neutrální místo, protože to je pro ni přijatelnější, než to vrátit Péťovi či Nelince. No a tak je to se vším, od rána až do večera jeden velký kompromis. Jestli tahle holka mě někdy začne brát jako autoritu, tak vyvěsím prápory. Zatím mě má parádně na háku :o(. Je prostě úplně jiná než Péťa. Jsem jenom moc zvědavá, jaká bude Neli. Takový zlatý střed by bodl :o).

Alíci furt na cestách, co? To musí být paráda pro dětičky (a nejen pro ně). A to vám někdo (mamka) prodává v krámku nebo máte zavřeno? Já jenom, že jsi psala, že sezóna začíná a mám pocit, že jste víc pryč než doma. Jestli máte zavřeno, tak to musí mít zákazníci "radost", že máte otevřeno značně nepravidelně, né?

Tak, jsem se vykecla :o). Děkuji za pozornost.