Re: hluchota a slepota

Tak já jsem tuto diskusi založila a přiznám se, že asi nemám takové potíže se sluchem jako vy. Většinu věcí slyším, vadí mi akorát, když mám mluvit s někým s tichým hlasem nebo jsem v hlučném prostředí (plesy, různé oslavy - a to tam vůbec nemusí hrát hudba, dělá mi problémy i když jen prostě povídá mnoho lidí naráz a já slyším jenom šum a nerozumím.. ale stačí i letištní hala či nádraží).

Taky mám zkušenost s tím, že špatně slyšící člověk obvykle na ty, kteří to o něm nevědí, působí jako hloupý, nechápavý:-((

Zároveň jsem trochu introvert, a tak mám potíže někomu říct, že mu nerozumím, ať mluví víc nahlas - jo a taky se bojím takového toho, že na mě pak bude halasit a lidé okolo se budou otáčet.

Já vzhledem k tomu, že hůř slyším, mluvím nahlas docela dost (ale nehulákám, to zase ne) - když jsem měla například ve škole nějaký ústní referát, všichni si to pochvalovali, jak je mi dobře rozumět, že pěkně nahlas mluvím ...no a to jsem se styděla a mluvila tišším hlasem než obvykle.

U nás v rodině slyší špatně asi polovina příbuzných - děda, mamka (a mamčina sestřenice - ta má naslouchadlo) i otec. Mamka je na jedno ucho skoro hluchá, na druhé slyší, otec má v uchu tinnitus. Právě mamka mě vzala asi v patnácti letech s sebou na ušní, když jsem jí řekla, že asi taky blbě slyším (a to jsem se musela hooodně přemlouvat, abych si to přiznala a abych to hlavně byla schopná přiznat i před mamkou) a paní doktorka mě vyšetřila a na nic nepřišla. No ale ono se to od té doby mohlo změnit, to je fakt, teď je mi 25.