Re: Tak kdepak to vázne?

Ahojky, tak my jsme naštěstí parné dny přečkaly na horách, ve výšce nad dva tisíce metrů už se dalo normálně žít:o) Děti byly vytrslý z každý závěje sněhu, která ještě od zimy nestačila roztát (no my taky:o) a taky jsme vylezly k několika ledovcům a jezerům (přičemž nejkrásnější bylo Lai di Tuma neboli Tumasee - na to se se mnou schodnul i manžel, takže jde o nestranný názor:o))) Akorát jsme měli smůlu, že kdykoliv jsme se k nějakému jezeru konečně dohrabali, tak zašlo slunce za mraky, začal vítr.....takže jsme se zase oblíkly a šli dolů:o) Taky jsme si jaksi zapomněli vzít krosničky (no to je celkem podstatný nedostatek), takže po jedné jízdě s Croozerem jakožto kočárkem, která byla opravdu vysilující, začal Kuba ťapkat sám a nestačila jsem se divit kolik toho ušel - a to šel většinou v čele, nechávajíc starší sourozence kdesi vzadu. Jednou jsme to změřili pomocí navigace (v Alpách totiž nenajdete kilometrovníky ale na turistických značkách je psán pouze čas) a ušel dobrých 13 km:o) Nechápu jak je to možné, když tady jdeme k doktorce, která je za humny snad hodinu:o))) No a já jsem nosila Andulku v šátku, nejprve jsem se hrozila, že to neuchodím, ale ono to šlo celkem v pohodě, nemůžu si šátek fakt vynachválit, zajímavé, že v klokance jsem stejně starého Kubu nikam nedonesla. Je to fakt patent:o)))

Koukám Sev, že ty sis tentokrát u rodičů opravdu "užívala". Nebylo by to tvoje zdraví už na nějakou imunoterapii? JInak naši zákazníci by určitě měli radost z toho jakou má o ně někdo starost:o) Neboj my sami víme nejlíp, jak a co si můžeme dovolit. Takže vzhledem k tomu, že skutečně sezóna je, tu prodává mamča s ještě jednou prodavačkou, byť za cenu toho, že zásobování je díky naší nepřítomnosti vcelku nepravidelné. Ale mě už to tolik nepálí, pro mě je důležitější si s dětma užít prázdniny a přizpůsobit je jim a ne naopak, než to jestli tu má někdo na výběr dva nebo deset druhů těstovin:o))) Beztak jsme nasadili laťku zbytečně vysoko a při návštěvách konkurence jsem klidná, páč i když nám toho třeba třetina chybí, stále máme tak dvakrát víc druhů zboží, než ostatní krámy v okolí:o)) Ale aby sis nemyslela, že se nějak flákáme, já si svou práci musím beztak udělat, jen na to mám místo týdnů tří jenom jeden. Když k tomu připočtu vybalení a následně zase zabalení na dofču, tak se tu rozhodně nenudím:o) A musím říct, jak naše cestování buďto u moře nebo na horách dělá s Kubovým ekzémem úplný divy:o)

Zdeni, díky za přání k narozkám a Kubovu svátku, já zase opožděně přeju Jituli všechno nejlepší k jejím narozeninám:o)

Jo a Sev, to ranní vstávání a brek je u nás doma stejný, tedy bylo by, pokud bych Kubu hned po probuzení tahala z postele. U nás se musí nejdřív pořádně "zatáhnout pupík" (omlouvám se, to je mamčin výraz, taky ho moc nechápu:oD), neboli si s Kubou třeba aspoň na chvilku lehnout, pomazlit se, povídat si a pak se teprve leze z pelechu. NO ale nevím jeslti jsem dobrý rádce, u nás je ranní vstávání a oblíkání taková dlouhodobá záležitost, dost často si začneme třeba v pyžamu s něčím hrát a až po čase mi dojde, že bych měla jako zodpovědná matka všechny převlíct a udělat jim snídani. Ale když ono se nechce, pak se vstane a už začíná ten kolotoč:o)

Jitull, no chtěla jsem Janušince napsat něco podobného:o))) Jen nevím jestli by se našel někdo, kdo by mě dal řidičák, to by si asi na triko nikdo nevzal:o)))

Jani jsem ráda, že tě tu zase vidím:o) Ten tvůj počítač a internet, to jsou pěkný zlobidla:o)