Tu som, za kaktusom! Netreba ma hľadať! :o)

Ahojky, ahojky! My jsme zpátky z Jizerek. NO počásko nic moc, ale pokud zrovna nelilo, byli jsme v terénu. Fotky jsou ještě ve foťáku, nestíhačka, ale byli jsme ve Šťastné zemi v Radvánovicích - doporučuju - obr areál dřevěných prolízaček a houpaček pro děti, v Babylonu v Liberci - Muzeum zábavného poznávání - zábava pro všechny na celé odpoledne, lunapark - trochu mě zklamal, solná jeskyně - s holkama jsem neměla šanci relaxovat. Dále jsme podnikli tůru do skal (s bolavýma zádama jsem nesla Neli v šátku, chůze byla jediná poloha, kdy jsem se mohla hýbat a nebolelo to), vyšlapali na 2 rozhledny, byli v aquaparku v Jablonci - levná varianta Babylonu a liduprázdno. Jo a v Bozkovských jeskyních jsme byli. To se Léňa trochu nudila a Nelinka v půlce začala hulákat, tak jsem ji až do konce ládovala rýžovým křupkama "držhubkama" :oDD. No, nebýt příšerné postele a nadýmavých snídaní (čerstvé pečivo, salámy, sýry - nic z toho u kojení nejím) v penzionu, bylo by jistě o dost líp, takhle nám Neli dost pořvávala. No a ty moje záda! Ty mě stopro chytly od studené podlahy.

No, jinak vám řeknu, jít se třema dětma na výlet, znamená minimálně vzít do batohu teplejší oblečení (kdyby se ochladilo), pláštěnky a deštníky (kdyby začalo pršet), pití a svačinu pro všechny, foťák jako kráva, kamera, přebalování a věci pro Nelinku... no to už je skoro krosna :oDDD. Ale jo, nějak jsme to zmákli, tělo jsem sice zhuntovala, ale mozek mám vymáchaný v kyslíku. Co mě ovšem překvapilo, všude liduprázdno, nikde žádní turisti, děti, nikdo. Nevím, jestli to bylo počasím (nejspíš ne), nebo jsou koncem srpna už všichni bez peněz a nálady cestovat, anebo dovolená v Česku není in?

LaBu, Ty máš takovou praxi v hlídání, že tři nebo čtyři už zvládneš levou zadní, ne? Já musím říct, že si neumím představit, že bych k těm svým rarachům ještě někoho hlídala :oD. Neli má teď mamánkovské období, to je síla, jen mě vidí odcházet, nebo když ji pokládám za zem, už ječí jak siréna. Nejsem schopná nic přes den udělat. Jinak má 6 zubů, už leze po čtyřech jak drak, pomalu už si sedá a když se jí to podaří, tak sedí a sedí a sedí, strááášně se jí to líbí.

Janusinko, držím palečky, ať je školka v pohodě. Péťa byl hrozný mamánek, tak jsem měla velké obavy, že bude bulit. Ale ne, byl hrdina a brečet začal vždycky až u oběda, když měl jíst. To už jsem naštěstí za chvíli přišla, ale taky to bylo asi jen 3x, pak už to zvládal. Ráno teda nebrečel nikdy, za to jsem strááášně ráda. Tuším, že s Lenkou, právě, že je takový živel, to bude horší. No a radu? Já s ním první den šla až do třídy, prošla jsem s ním hernu, ukázala mu židličky, stolečky, kde budou jíst, ukázala mu umývárnu, záchod, jeho ručník se značkou..., prostě aby nebyl úplně napospas cizímu prostředí, aby věděl, kde co je. Co se bude dít už věděl předem, o tom jsme si vyprávěli. Pak jsem se s ním ve třídě rozloučila, učitelka si ho vzala za ruku k dětem a já se vytratila.

Nás čeká taky premiéra, ale školní, tak jsem trochu napjatá. Ale Péťa se těší. V sobotu přijede mamka, abychom mohli Péťu do školy doprovodit oba dva s taťkou. Tak si snad trošku odfrknu.