Re: rozlouceni :o]]]

ahojky, trochu rozvířím tiché vody :-)))

Jako už mnohokrát mnoho z nás, jdu si postěžovat, opravdu nemám, komu bych to teď řekla, achjo...budu moc ráda za vaše nápady, zkušenosti atd...
Opět téma bydlení, u nás již dlouho přetřádané. Po delším rozhodování, jak ho směřovat (byt, dům, novostavbu, ve městě, za městem, na venkově...), jsme koupili v červnu byt, jak víte. Pak byly potíže se zedníkem, takže rekonstrukce stále probíhá, v současnosti se škrábe a dělají nový štuky, ještě nás toho čeká dost. A naskytl se problém v podobě nové informace a to, že nám statik doporučil se bytu zbavit... Přijde mi to jako trest za moje hříchy:-(.
Takže jsme v jakoby opět na začátku. Můžeme tam pár let bydlet a pátrat po něčem jiným, prodat a odejít. Teď by byl prodej komplikovanější, protože ještě neproběhl převod z podílového vlastnictví do osobního a museli bychom podstoupit takovou mašinérii, že už je lepší nějaký rok počkat, až se to převede. Možná to tak uděláme, stejně jsme měli v úmyslu být tam tak 15 let a mezitím stavět. Ale teď se mi to zdá celý aktuálnější, nemám klid, prostě bydlení má chybu a mě to se...Už se mi tam tolik nechce.
Když jsme se rozhodovali, hodně lidí nás zrazovalo od domu na venkově kvůli věčnýmu dojíždění s dětma do škol, kroužků atd...Náš pozemek (jeden už máme) je opravdu v totální díře, kde není snad ani obchod. Furt balancuju mezi touhou po přírodě, zahrádce a klidu a výhodou města a všeho po ruce. Na dům se zahradou na okraji KV asi nebudeme mít...i když možná bych se už i do toho pustila. Do satelitu se nám nechce. Vše se komplikuje ještě tím, že typ domu, co chceme eventuelně stavět, nám jen tak všude nepovolí. Už vlastně nevím, co chtít, kam zaměřit aktivitu a čas neúprosně běží...
Myslela jsem, že můžu klidně spát, že i kdybysme už nikdy nic nepostavili, budeme mít pěkný byt na dobrém místě, teď se to pokazilo, rekonstrukce běží, nevíme, jestli do ní investovat tolik, co jsme chtěli, do provizoria se nám taky nechce....áchjó.