Re: Aby měla Tonka co číst a Máta co jíst

Ahoj vespolek :), hlásí se občasníkový čtivec, méně psavec.

Tak vám mě nějak oslovily vaše poslední příspěvky týkající se potřeby hodit na špalek nějaký ten (kilo)gram špeku. Jsem tak nějak v podobné situaci, jako Máta a vlastně i Kačenka (že :) Mateřská mi začíná po čtyřech a půl roce lízt na mozek, těším se do práce, ačkoliv děťátka jsou ťuťáci, ráda si od nich odpočinu. Takže paní na hlídání (dnes tu byla poprvé) a řešíme, co bude dál, nějak se nám vyvrbilo víc možností. Jindra byl tedy kupodivu spokojený, stále s hlídací tetou laškoval, až mě to překvapilo. Ostych z paní na úklid jsem překonala taky, jak jsem se zpočátku cítila blbě, tak si říkám, že už ten bordel u nás načmuchala a nic ji snad nepřekvapí (šúruje tu jedno dopoledne týdně, ale stejně to pak vydrží tak půl hodiny...).

No a protože v lednu bych se mohla vrátit na dopoledne do raboty (nejčko 2-3 dopo týdne), hodila jsem si nějaké osobní cíle a plány (Kačenko že :) včetně odměn za splnění, potřebovala bych se nějak zlidštit, shodit takových sedm kil, abych byla spokojená (rozhodně nejsem vyžloustí postavy...).

STOB mám projetý, mám od nich tři jejich bifle, který Málková napsala, poslední úlovek jsou motivační příběhy S váhou na houpačce. A protože ve vícero (normálních :) se to lépe táhne, ptám se: nechcete do toho jít se vzájemnou podporou společně?

(a nemyslete si, už napsat to sem pro mě nebylo snadné... :), tak jsem zvědavá, jestli mě necháte ve štychu.