Názory k článku České matky a péče o děti do 3 let-rodina a (nebo) kariéra?

Martino, pozor, ačkoli jinak celkem souhlasím, mám dvě poznámky:
Zabývala jsem se nějakou dobu výběrem středního managementu-cizojazyčných asistentek pro zahraniční firmy...Vybírali jsme i z řad žen-matek i více dětí po rodičovské pauze...Tohle všechno, co ty tady uvádíš, jsme jim radili přednést u pohovoru...U většiny řídících pracovníků to vyvolalo úsměv, sice skrytý, ale přesto a ve většině případech stejně neměli zájem,přestože jsme u těchto žen předpokládali, žese o své děti dokážou postarat i jinak, než tím, že s nima zůstanou v době nemoci doma....Takže hezký, ne neznámý, ale bohužel úspěšný jen někdy...To ovšem neznamená, že bych to nepoužila....
A k výběru: velká část žen se snaží vybírat si partnera, otce svých dětí tímhle způsobem, který tady popisuješ...Ano, pravděpodobnost, že to bude klapat, je tak zvýšena...Ale nic, opravdu nic ti nezaručí, že se to nemůže změnit, já ti to nepřeju, jen se divím, kde bereš tu neochvějnou jistotu, v životě není jistý nic...

Cizinko, na první dvě otázky ti odpovím. Ta třetí je oprávněnou kritikou státu, souhlasím.

Takže zaprvé, co bych dělala u rozvodového soudu. Nic, k rozvodovému soudu bych se nedostala, výběr životního partnera bych provedla velmi pečlivě. Nebudu si přece brát nějakého moulu, který ženě na MD peníze laskavě odsypává. Někdo mě tady kritizoval, že si za argumenty beru své idylické rodinné poměry. Jenže já jsem jich nedosáhla zadarmo! Vybírala jsem dlouho, a kvůli tomu jsem musela risknout pozdní mateřství. První dítě se mi narodilo, když jedna z mých spolužaček už byla babičkou. A svým dětem společně s manželem předáme takové životní hodnoty, aby byly rovněž schopny vybrat si kvalitního životního partnera.

Zadruhé, jak u konkursu. Určitě bych na něj nešla s tím, že mě kvůli třem dětem nevezmou. Přesvědčila bych svého potenciálního zaměstnavatele o svých kvalitách. Že díky sedmi letům na MD mám kvalitní manažerské schopnosti. Že umím komunikovat. Že jsem schopna diplomacie. Že mám v malíčku základní strategie a taktiky vyjednávání. Že umím rozlišit podstatné od nepodstatného. Že umím efektivně pracovat a řídit svůj čas. Že když mi děcko nedejbože onemocní, tak mohu práci částečně dělat z domova. Zadarmo, neboť paragraf mi platí nemocenská pokladna. A že ty nejlepší nápady nevznikají v práci, ale někde úplně jinde, vezmi si třeba Dvořákovu humoresku či některé notoricky známé fyzikální zákony. A že tohle všechno jsem na rozdíl od svých pětadvacetiletých bezdětných konkurentek získala tvrdou dlouholetou praxí, ne jen přečtením několika příruček vesměs od amerických autorů, kteří nemají o specifikách českého prostředí ani páru. Prostě že jsem daleko lepší než ony, takže se mu tisíckrát více vyplatí přijmout právě mě, i když třeba dva tři týdny v roce nebudu na pracovišti, ale doma u svých nemocných dětí. A když to nepochopí, bez sebemenší lítosti půjdu do jiného konkursu, protože nechci pracovat pod idiotem, pro kterého "pracovat" rovná se "chodit do práce".

Ano, jsem duší liberál, takže zastávám názor, že člověk by se měl o sebe postarat PŘEDEVŠÍM sám. Tím "sám" myslím v kruhu svých nejbližších, ne natahovat ruku po zcela cizích lidech. Kdo asi tak vyplácel rodičovský příspěvek matkám v době kamenné? A vidíš, přece lidstvo přežilo.

Výše rodičovského příspěvku mě vážně neštve. Ten slouží k pokrytí základních osobních potřeb rodiče a já se z těch 3.500 měsíčně najíst, napít, umýt, obléknout a přiměřeně zrekreovat schopna jsem. Co mě štve, je spíš tvrdá diskriminace matek OSVČ vůči matkám, které byly před MD zaměstnané.

Tomu, kdo je na tom ne vlastní vinou bídně, by solidární společnost měla zajistit základní skromné a důstojné živobytí. Chleba, postel, střechu nad hlavou, knížku z veřejné knihovny s internetem zadarmo, rozumné jízdné ve veřejné dopravě, léky a lékařskou péči přesně odpovídající jejich zdravotnímu stavu. A možnosti, jak se z té mizerie vyhrábnout vlastními silami, čili přístup ke vzdělání. Ale ne dovolené v Chorvatsku, narvanou skříň a stovky hodin problafaných na mobilu. To nedělám ani já, a to jsem celkem za vodou. Cizinko, je ten můj liberalismus vážně tak nehumánní, jak se to tady snažíš prezentovat?

To me zaujalo, Vílo, jak jsi napsala, ze spolecnost u Vás je zarízena na to, ze zena chodí do práce. Já kdyz jsem cetla, jak Cizinka psala, ze si kazdá ta Spanelka muze vybrat podle svého citu a rozumu, tak mi probehly hlavou príspevky, které jsem na Rodine o výchove detí v cizine cetla. Z mnohých (USA, Velká Británie, Spanelsko)vyplývalo, ze proste spolecnost od zeny ocekává, ze pujde tak brzy do práce. Ze spousta zen z toho není moc nadsená, ze musí po nekolika mesících odejít od svého dítete, ale ten spolecenský tlak je hodne silný. Ze kdyby se rozhodla zustat doma, bude to povazováno za divné (i treba její vlastní rodinou). Ani se to nemusí týkat financí, jenom jde o to, ze se to ted takhle nedelá. A ono zase málokdo je tak tvrdá nátura, aby si takové "iracionální" rozhodnutí prosadil, kdyz je okolí proti nemu, to se leckdo nechá zviklat. Já se na to dokonce ptala i své ucitelky AJ (Americanky), která mi ríkala, ze to tam opravdu tak funguje, ze v domácnosti nejak dlouhodobe zustávají zeny treba z nábozensky zalozených rodin, které mají detí více a zijí tak trochu jinak, ale od "normální" Americanky ze se ocekává, ze pujde do práce. Tak to mi prislo dost líto, protoze to je trochu totalitní, taková povinná seberealizace.:-(

Mirko, nejsi náhodou z Kladna či jeho okolí?

Z Vaší reakce je vidět, že jste knihu o psychologii dítěte asi nikdy nedržela v ruce, natož si ji přečetla, třeba od autorů Matějčka nebo Vágnerové. Měla byste pak ponětí o čem jsem psala. Absolutně nejde o závislost na matce, či otci. To bysme pak nemuseli ani chodit s dětmi do nemocnic apod. aby na nás nebylo záviuslé, ono už to tam zvládne, ne? MYslím, že problém je zakopán tam, ýe dnešní společnost a hlavně přístup vlády dávám matkám s dětmi volbu buď a nebo- dítě nebo kariéra. Já jsem na MD již 6.rokem, vůbec mi nepřipadá, ža jsou moje děti závislé. Ráda jim věnuji čas. který potřebují. Jesle jsou jesle. Byť by tam bylo dejme tomu 5 dětí na jednu tetu, i tak je to v tak ranném věku nedostačující. Jedno potřebuje poc´hovat, druhé pofoukat bebí, třetí přebalit další si chtějí hrát..., to je pak po individuální péči, toť můj názor.