Názory k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

to je fajn Ivule, že máš takovou výhodu, co se týče pracovní doby, já jsem na tom svým způsobem podobně. Ale jsem si vědoma toho, že to není běžný standard.

no, to jsem teda ráda, že nejsem sama, koho ani nenapadne vrhnout dítě ve 4 letech do školky a pustit se do pracovního procesu od-do na 8 hodin denně

Realita je od člověka k člověku. Dneska, pokud se ti nezadaří v manželství, v práci a ve společnosti, tak máš, dejme tomu, víc voleb, než v 16. století. Chceš-li, říkejme tomu odkaz sufražetek, nikoliv změna kulis.
Okopíruji si na čas tvůj příspěvek, jestli ti to nevadí. Dobrou noc.:)

Krajta : ono je to takove dvoutvare (nebo vicetvare?). Na islam si netroufnu, ale vezmu si na pomoc sve oblibene Starohebrejky, o tech se take vedou dodnes spory zda a nakolik byly zotroceny. Byly, pokud vezmeme v uvahu, ze jim byla odeprena plnohodnotna ucast na bohosluzbe (a tim i na zivote komunity), nemohly se samy rozvest (pokud se jim nepovedlo prokazat, ze manzel neni schopen je sexualne uspokojit nebo neplodnost, ta se prokazovala jednina dobre:), nesmely branit poceti, zastavat jine povolani nez materske atd.. Nebyly, kdyz vezmeme v uvahu, ze vychovu ditete hodnoti talmud jako povolani prvni prede vsemi, zprosteni od liturgicke povinnosti jako vysadu, dtto. vydelecnou cinnost. Ve veci snatku to prinejmensim teoreticky melo fungovat tak, ze rodice na svych detech velmi lpeli a nemeli by zaludek hnat je do snatku jen pro hmotny prospech, krome toho to, cemu se dneska rika "romanticka laska" se vubec nebralo jako duvod ke snatku. Realita byla pak od cloveka ke cloveku, od rodiny k rodine jina. Podle mne maji mit zeny stejne moznosti jako muzi, svobodu vyuzit je, pokud chteji. Pripoustim bez osklibani moznost, ze nekoho byt matkou nenaplnuje nebo naplnuje jen castecne (koneckoncu je to vlastne i muj pripad), moznost odejit z domova by mely mit zeny stejne jako muzi, stejne jako moznost regulovat kdy a kolik deti budu mit. Ja to i s vedomim spornosti toho vseho pokladam za pokrok a tim padem i dekuju sufrazetkam. Vidim to, co ty, ze nakonec se vsichni obloukem vrati k tomu, jak v principu bezi od doby kamenne (tj nakonec k matriarchatu, coz ale paradoxne neni opak patriarchatu, ale partnerstvi muzu a zen) a prosim, mluvim o principech ve vztazich mezi pohlavimi, ne o tom, ze nekdo ma zit v jeskyni a nevyholovat si ochlupeni. Jestli jsme dosahli celkoveho pokroku...tezko rict. Ale i kdyby ne, nevyplyva z toho (podle mne), ze je zbytecne se o nej pokouset.
Tak jsem se vyvetila a jdu spat. zatim packo.

Martinu znám jako kolegyni, myslím, že svůj post nedělá špatně... I když HR je HR, a manažer opravdu může kde-co delegovat. Spíš musí zvládnout milion mailů u nás. Je to ale také tím, že v MS pracují podle mne opravdu špičkoví lidé a to na všech pozicích. A takoví lidé často zvládnou i své rodinné úkoly lépe.

Jsou ale situace, kdy já v téže společnosti nemám jako otec čas na rodinu, jak je pracovní týden dlouhý. Takže ten work-life balance je trochu marketing, i když myslím, že i tak je to u nás slušné a že MS je zatím 1-2 nejlepší zaměstnavatele mé kariéry (a mám pocit že i do toho druhého se Martina obtiskla). Asi proto, že jsem na technické pozici. HR, markenting a sales se opravdu dá dělat snáz z domova, než support, nebo práce u zákazníků.

Ale co tam Martina nemá zmíněno - další čas, kromě dětí, stojí třeba vztah k manželovi, vztah k širší rodině ... (Ne každý prarodič je ochotný nasadit se "zadarmo" bez protislužeb a protinávštěv, pokud vůbec.) A pak hlavně: Martina má dítě malé. A jedno. Malé děti jsou malé problémy, velké děti velké problémy. Pokud jsou situace, kdy žena musí se školními dětmi 2x týdně k lékaři a ještě je vozit třeba ze školy a na kroužky, tak to není snadné. A ne každý rezignuje a přijme nejbližší školu. Řada mých přátel dokonce děti učila i doma.

A hraje tady také fakt, že děti jsou po rodičích. Klidnější rodiče mají klidnější děti apod. To se promítá geneticky, výchovou i jakýmsi obtiskováním. A pokud máte 2 děti jako my, tak je to jiné. Jedno z nichž jedno v každém kolektivu kvůli LMD strhlo na sebe šikanu včetně učitelů (pouze pár špičkových učitelů v MŠ a ZŠ si našlo k němu cestu a běda když odešli) a je asthmatik. Druhé má vážnou poruchu imunity, tj. klidně 4-6 měsíců v roce nemocí bez přerušení s 2 hospitalizacemi. Výsledek: Manželka doma již 10 let (původně bankovní úředník), děti v ZŠ (4.tř a 2.tř) a pomalu, velmi pomalu se na 1 den v týdnu manželka vrací v práci pro neziskovku. Na druhou starnu pro nás byly vždy děti prioritou (oba jsme s nimi pracovaly do narození vlastních v neziskovém oblasti). Takže pro manželku bylo normální, že ji do první třídy menšího uživím doma. Ona zase mne živila na VŠ.

Před časem jsem byl 1 den na konferenci o rovnosti šancí pořádanou poslancem Kvapilem, předsedou komise pro rodinu PSP a členem KDU-ČSL s účastí brit.konzervativní političky Jill Kirby. Ta konference byla z jiného konce názorového spektra. Zazněla tam ale zajímavá informace: Ženy jsou dle průzkumů skupina daleko méně homogenní než muži, co se týče volby práce-rodina-domov. Proto nikdy jedna politika nemůže splnit všechna očekávání.

Cca 20 proceny žen je zaměřených na rodinu a domov a těm rovnost pracovních šancí nic neřekne. Těm více pomůže podpora velkých rodin, rovnost vyplácené podpory školkám i mimoškolkové péči o děti. Jejich role jak ji chápou je doplňková k mužům. Řečeno slovy Bible: Pomoc muží rovná. V jejich prospěch mluví statistiky i o míře kriminality, kde děti nepředávané do kolektivu do cca 4-5 let na víc jak 4 h mají podstatně lepší míru adaptability na pozitivní hodnoty, méně podléhají špatným vlivům a celkově jejich kriminalita je menší.

Dalších 20 procent žen potřebují k uspokojení práci a pro ty je pochopitelně výzvou rovnost pozic, rovnost platů apod. Není důvod pochybovat o jejich právu na rovnost. Ale je třeba to ve firmách dělat citlivě. Je jasné, že matematiček, programátorek a hudebních skladatelek je prostě od přírody méně. Ale jsou, mají nárok na rovné zacházení a některé pro mne byly velmi milým překvapením.

Zbytek je někde mezi a nechce upřednostnit ani práci ani rodinu. Pro ně jsou důležité různé věci, jako např. možnost najít hlídání pro děti (au-pair) za daňově a byrokraticky příznivých podmínek (v UK třeba nemají paragraf...), rovná podpora různých forem péče o děti (školky, MC, neziskovy, au-pair, prarodiče). Je třeba hlídat i dopady na důchodový systém (vliv půlúvazků na důchod - možnost převodu mezi manžely), počet odpracovaných let u žen, nezmařit babičkovství prodlužováním důchodového věku. Je vhodné motivovat zaměstnavatele k sdílení pracovních míst apod. Je třeba nastavit úctu k mateřství a rodičovství jako prioritu vlády.