Názory k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Kohnová, já si myslím, že změna (a nemyslím vynález antibiotik) možná je, ale nevidím, jak lidstvo zázračně spěje k humanitě tím, jak používá co desetiletí jiný slogan. Zase ale připouštím, že člověk není v zásadě hyena a má celkem dobrý základ od pradávna, takže se ani tak moc rychle měnit nemusí.
Víš, nic proti sufražetkám, bylo to fajn, něco jako rybářskej kroužek:), ale my se děsíme, jak strašná byla minulost, z níž obvykle známe jenom ty kulisy. Člověk není o moc horší či lepší než kdysi. Ty dobrý ženský (a já proti nim fakt nic nemám) nepřeťaly okovy, jenom si podebatovaly, udaly tón a módní jazyk. Jo a změnily se kulisy, je třeba vyrábět, dneska by chlapci pochopitelně nestíhali, a tak byla žena prý osvobozena:)

Já se směju tomu, že možná nemusela být tak nesvobodná, jak si představujeme, viz. Petra Procházková a její vztah k islámu. Že nám prostě vsugerovali, jak naše předkyně byly v riti, takže my, ženy dneška, si honem máme zvolit nepřetržitý kontakt s oborem:).

Dneska mě to baví, nevím tedy proč jsou některé účastnice, které do toho šly jako první bez pardónu, tak šíleně nas*aný.

Simčo,
miminko můžeš brát s sebou.

Jde jen o to, jak moc chceš pracovat.

Já jsem chtěla moc a měla jsem klidné a kojené dítě, práci, kterou jsem mohla dělat doma přes internet a na porady jezdit 1-2x týdně. Bez problémů.

Hořela domácnost, jasně. Trvalo mi dva roky - a musela jsem klesnout až na dno -, než jsem se naučila, jak si domácnost, práci a čas s dítětem zorganizovat.

Ale chtěla jsem. Protože chci se svými dětmi být doma, dokud to budu považovat za přínosné (počítám minimálně, než nejmladšímu dítku bude 10 let, možná i déle... děti plánujeme 3, spíše 4). Proto si buduji prostor pro takovou práci, která mi to, co je pro mě důležité - tedy být s dětmi - umožní v klidu a v pohodě. Klid a pohoda pro mě mimo jiné znamená i finanční nezávislost a jistota... Práce mi dává pocit jistoty, že toto svoje přání být doma s dětmi tak dlouho, jak budu cítit za vhodné, si budu moci splnit. ..

Není nutné si hned říkat, že je třeba mít všechno, nebo nic. Jde jen o to, jaké si určíme poměry. 4 hodiny denně najdu večer - mohu dělat od 19 do 23 hod (když dorazí manžel z práce a převezme dítka). A myslím, že by šlo najít i přes den alespoň 90 dalších minut. A zase ušetřím minimálně 120 minut času, které bych jinak musela věnovat cestováním do zaměstnání...

Každý, ať si to udělá, jak chce - někdo chce být 24/7 s dítětem po dobu 3 let, pak 10 hodin denně věnovat práci (8,5 úvazek + čas na cestu z/do práce) a dítko svěřit instituci. Jiný ne. Soudit, kdo je krkavčí matka, budou naše děti, ne my.

Ahoj Kimmy, moc se mi líbí tvé názory. Přišlo by mě více motivující, kdyby snížili rodičák a ještě zvýšili odpočty daní. Počet dětí u nás doma nijak neovlivnila výše rodičáku ( u nestarší 2300Kč). Muž má mírně nadprůměrný příjem. S nejstarší jsem naplno nastoupila do práce v jejích necelých 2 letech. Jsem učitelka, na pracovišti jsem musela být asi 25hodin týdně, přípravy doma. Muž pracoval na směny, tak o malou většinou pečoval jeden z nás. Prarodiče máme hodně daleko. Dcerka chodila přibližně 8x měsíčně do kvalitní soukromé školky téměř vždy jen na půl dne. Rozhodně ji to neuškodilo, naopak prospělo. Při druhé jsem pracovala jeden celý den v týdnu od jejích 14měsíců, tatínek ten den míval volno (díky směnám i o víkendu). Od dvou let jsem dělala plný úvazek, vylepšili jsme ještě trochu systém našeho střídání v péči a mohla chodit do školky jen na 5dní měsíčně, navíc do třídy se svojí sestrou předškolačkou. Ta doba, kdy byly děti doma jen s tatínkem, byla pro všechny velkým přínosem. Přestaly být mamánky, tatínek vychovává trošku jinak. Teď jsem doma s ročními dvojčátky.Nejsem schopná vykonávat práci ani na částečný úvazek, prostě mám celý den intenzívně co dělat a jsem spokojená. Starání se o děti mě prostě baví. Ale když jsem měla doma jenom jedno nebo dvě, nějak mě to nevytěžovalo, 4 mě dostatečně vytěžují . Práci i školku mám domluvenou od 2let a 8měsíců. Mezi dětmi jsem pracovala právě kvůli tomu, abychom splatili bydlení a mohla jsem si dovolit třetí mateřskou. Nejsem si úplně jistá, jestli zrovna já jsem pro moje nejmenší děti ten nejpřínosnější člověk. Když tak pozoruji naši "dětskou smečku", tak si prckové raději hrají se svými sestřičkami, než se mnou M+4

Mno, me komercni pusobeni bylo spise okrajove, ale nejak jsem mela dojem, ze v patek chce mit volno temer kazdy vcetne zakazniku, az na par maniakalnich obchodovacu, ktere hrave obslouzila kompatibilni hrstka stejne orientovane podpory prodeje. Vyvoj delal v patek doma defaultne (a nejen v patek). Vyskedek: v patek vetsina jedincu, co sedeliv kukani kolem mne, nemela moc do ceho pichnout, ale srdnate praci markyrovala. Denne vcetne patku se hralo "Kdo odejde posledni".

Ahoj Kimmy, moc se mi líbí tvé názory. Přišlo by mě více motivující, kdyby snížili rodičák a ještě zvýšili odpočty daní. Počet dětí u nás doma nijak neovlivnila výše rodičáku ( u nestarší 2300Kč). Muž má mírně nadprůměrný příjem. S nejstarší jsem naplno nastoupila do práce v jejích necelých 2 letech. Jsem učitelka, na pracovišti jsem musela být asi 25hodin týdně, přípravy doma. Muž pracoval na směny, tak o malou většinou pečoval jeden z nás. Prarodiče máme hodně daleko. Dcerka chodila přibližně 8x měsíčně do kvalitní soukromé školky téměř vždy jen na půl dne. Rozhodně ji to neuškodilo, naopak prospělo. Při druhé jsem pracovala jeden celý den v týdnu od jejích 14měsíců, tatínek ten den míval volno (díky směnám i o víkendu). Od dvou let jsem dělala plný úvazek, vylepšili jsme ještě trochu systém našeho střídání v péči a mohla chodit do školky jen na 5dní měsíčně, navíc do třídy se svojí sestrou předškolačkou. Ta doba, kdy byly děti doma jen s tatínkem, byla pro všechny velkým přínosem. Přestaly být mamánky, tatínek vychovává trošku jinak. Teď jsem doma s ročními dvojčátky.Nejsem schopná vykonávat práci ani na částečný úvazek, prostě mám celý den intenzívně co dělat a jsem spokojená. Starání se o děti mě baví. Ale když jsem měla doma jenom jedno nebo dvě, nějak mě to nevytěžovalo, 4 mě dostatečně vytěžují . Práci i školku mám domluvenou od 2let a 8měsíců. Mezi dětmi jsem pracovala právě kvůli tomu, abychom splatili bydlení a mohla jsem si dovolit třetí mateřskou. Nejsem si úplně jistá, jestli zrovna já jsem pro moje nejmenší děti ten nejpřínosnější člověk. Když tak pozoruji naši "dětskou smečku", tak si prckové raději hrají se svými sestřičkami, než se mnou M+4