Názory k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Kimmy,
máte pravdu, to by stálo za sociologický průzkum. Nejsem sociolog, takže Vám výsledky průzkumů asi nezprostředkuji.
Jen si uvědomuji, že v té otázce - rozvodovosti, výchovy dětí apod., by určtě hrálo roli i povědomí rodičů o hodnotě práce matky v domácnosti, o hodnotě jejího výchovného působení na děti, o hodnotě stabilního rodinného zázemí. Pokud budou maminky brát vážně svůj podíl na formování vychovávaných dětí, pokud budou rodiče vážně přistupovat k zodpovědnosti, kterou na sebe přivedením dětí na svět vzali, bude to - a jsem o tom přesvědčena - hodně pozitivní faktor ve vývoji naší společnosti.
Vůbec nejsem příznivkyní tří až čtyř let strávených vykecáváním s kamarádkama u kafíčka, zatímco se děti mydlí o kyblíky na pískovišti. Nemyslím si, že bych stála na opačné "straně barikády" - od 8. měsíců dcerky pracuju - a rozhodně mě to do doby, než nastoupila do školky (ve 3 letech a 10 měsících) stálo skoro každý den řadu propracovaných nočních hodin. A výše rodičovského příspěvku mě rozhodně nepřesvědčuje k tomu, abych doma zůstávala z toho důvodu, že to je dobré živobytí.
Jen si uvědomuji, že náš stát víc doplácí na nekoncepční rozhodování zákonodárců, na velikášství různých ne právě potřebných projektů, na přebujelý a neefektivní administrativní a státní aparát...a že argumenty o tom, jak stát přivádějí téměř na mizinu matky na mateřské apod., je spíš jakousi zástěrkou. Nepochybuji, že si pár set nepříliš pracovně i výchovně činných maminek dělá ze státní kasy dojnou krávu, aniž by do ní kdy přispěly a aniž by své děti řádně vychovávaly - ale to je jiný problém. Jsem přesvědčená, že právě investice do mateřské je něco, co se státu bohatě vrací v podobě kvalitně vychovaných lidí - bude-li to následovat i schopnost a ochota oněch maminek vychovávat. To totiž není něco apriori daného každé mamince - a asi se mnou budete souhlasit, někdy je to i dost těžký a nevděčný úkol, který chce nejednu oběť.
Prostě si myslím, že cesta ke zdravější společnosti, která je sebevědomější, schopnější a zodpovědnější - potažmo i pracovně - začíná někde na počátku lidského života u těch zásadních hodnot, které do dítěte matka v útlém dětství vkládá. Nepochybuji, že toho jsou schopni i jiní - a že třeba pečlivě zvolená chůva může dělat totéž. Ale nikdy do dítěte nevloží tu bazální jistotu, že máma je ta, ke které může dítě kdykoli s jakoukoli bolestí, že to je absolutní zázemí lásky a bezpečí. Tím nemyslím, že by maminka nemohla při dítěti pracovat, studovat atd., ale měla by to dělat s ohledem na dětské prožívání - aby byla přítomná ve chvílích, kdy ji dítě potřebuje.
A když tak sleduju občas diskuse na rodince - myslím, že zdejším maminkám vůbec není lhostejná výchova jejich dětí...tak se třeba těch pozitivnějších výsledků za pár let obě dočkáme .

Souhlasim, ze otazka hlidacich babicek/dedecku ma nekolik rovin. My mame taky jenom 2 babicky a zadne dedecky, obe jsou velmi spolecensky a sportovne aktivni a obe jeste pracuji. Nicmene, kdyz kazdou z nich pozadam, jestli by 1x za mesic mohly pomoci manzelovi behem vikendu s detmi (hlavne aby uvarily z nasich potravin nebo vzaly mladsi ditko v kocarku na prochazku, zatimco manzel se starsim ditetem nakupuje...atd), tak jsou spise polichoceny, ze s jejich pomoci vubec pocitame, a neberou to jako "otrocinu". Ja mezitim muzu v klidu o vikendech na prednasky, abych si doplnila vzdelani a mohla se realizovat i behem pece o milovane deti. K tomuhle "stavu" a touze po seberealizaci jsem se nicmene dopracovala casem. Kdyz se mi narodilo prvni dite, tak jsem byla uplne mimo, nezkusena, nedovedla jsem si predstavit, co vsechno pece o miminko znamena a kolik casu to zabere a byla jsem z toho hrozne unavena. Ale miminka rostou rychle a treba 2,5 rocniho syna, ktery uz si hraje na hristi a navazuje kontakty s ostatnimi detmi, muzu klidne na nekolik hodin (2-3hod) parkrat za mesic (4-5x za mesic) sverit s klidnym srdcem "tete na hlidani" a zatimco moje druhorozene miminko spi, tak muzu v klidu studovat/pracovat. Jde hlavne o to, naucit se zorganizovat si cas, premyslet dopredu a nebat se improvizovat.

Mmmysho - prosim Te - mne tykej - ja vykam Mariane, protoze ona ve svem prispevku vykala mne - ale ja davam prednost tykani.

"vyrovnávat se rodinné politice zemí méně nakloněných rodičovství, by nebyl dobrý krok " - no ony asi ty ostatni zeme vedi, proc to delaji... ja myslim, ze CR nema zadny patent na rozum (na tom se asi shodneme) ani Oslicka, co v komore trese dukaty... Jenze uznavam, ze je to argument ekonomicky souperici s argumentem citovym a jako takovy je vicemene bez sance...

No nic - u nas je pozde - jdu spat... urcite si tu rano poctu!

Kimmy

Předem se omlouvám za to tykání v textu, uniklo mi, že v této diskusi se vyká...nebylo to použito s jakýmkoli dalším úmyslem.
Mimochodem - to, že se tu s Vámi přu, neznamená, že by náš stát neposkytoval větší výhody, než státy jiné, ani že je výchova v rodinném prostředí samospasitelná. Jen jsem přesvědčená, že vyrovnávat se rodinné politice zemí méně nakloněných rodičovství, by nebyl dobrý krok a že rodinná výchova je při plném odhodlání rodičů vzít ji vážně a dbát na její kvalitu to nejlepší, co dítěti můžeme dopřát - alespoň v tom nejútlejším věku. Jistě, každý není dobrým rodičem a vychovatelem...o tom žádná.

Kohnova, ale to je omyl, mně naprosto nevadí lidi, kteří vidí věci jinak. Mně jen vadí, když k tomu, aby se utvrdili ve svém světonázoru, mají potřebu shazovat tu "druhou" skupinu. To mě rozčiluje a asi vždycky rozčilovat bude, proto tady vždycky startuju, jinak každému přeji, ať si užívá života podle svých představ!