Názory k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Madelaine - cerna ovce mi prijde jako lichotka - ja si pripadam spis jako kacir, kteremu jsou na stope krizaci...

No ale ja nikdy moc s davem nesplyvala, takze nic noveho pod sluncem.

Je az dojemne, jak tu ty matky tahnou za stejny provaz. Mne jen porad nejde do hlavy, jak je to mozne, ze ty ceske deti maji problemy s drogama, alkoholem nebo sikanou, kdyz maji tak kvalitni zaklad, ktery je pro jejich zivot naprosto rozhodujici ;-))

Jeste cekam, jestli tu opet neprijde nekdo chytry jak papir od sekane - ze bych ji pozvala do party

Kimmy

Myslím, že v téhle otázce je asi špatné jakékoli paušalizování. Na celou věc existuje víc pohledů - každá maminka je jiná, každý zaměstnavatel je jiný, každý je v jiné ekonomické situaci. Jen se trochu obávám, že to, co se prezentuje jako vymoženost (můžu si užívat práce i dítěte) - pro mnohé vymožeností není. Je to nezbytností - z důvodů finančních, nebo právě z těch obav, že člověku "ujede vlak" v pracovní oblasti.
Řekla bych, že dnes není luxusem moci si dopřát věci zaplatitelné penězi, ale moci si dopřát čas prožitý s těmi, na kterých nám záleží. Je to věc volby, jestli raději mít (šance, více financí, více věcí), nebo žít (přítomný okamžik s někým). Chápu, že ne každý to cítí stejně, chápu, že mnohé maminky do práce z ekonomického důvodu musí... Nicméně ideál by měl být někde tam, kde dítě vyrůstá v ovzduší lásky a péče těch, kteří ho přivedli na svět...ono se totiž dost dobře rozhodnout nemůže, jestli se mu mámina nepřítomnost líbí, nebo nelíbí. A asi je dobře, když se k tomu ideálu nějak člověk přibližuje podle svých možností.
Nemyslím si, že bych svou volbou být převážně s dítětem nepřišla o žádné příležitosti, to určitě ano...ale otevřely se nové. Naopak - někdy je ta ztráta šancí, člověk je méně stresovaný, méně svázaný. Jistě, nejde to v každém oboru - mám tu výhodu, že nejsem zaměstnanec...a když, tak jen externí . Ale nelíbí se mi ten nátlak - jste pár let doma, už se vidíte na sociálním dně, je vám více let - už nedostanete šanci... Ono to pak v reálu vypadá tak, že žena mateřství odsouvá, co to jde, a pak se velmi rychle vrací, protože by se jí taky mohlo stát, že by se po mateřské vracela až po 40 - a kdo by ji pak chtěl zaměstnat...jenže na tuhle názorovou "masáž" doplácejí především děti. Jistě se dá namítnout, že tuhle strategii určuje společnost a zaměstnavatelé - ale upřímně, je to do značné míry oboustranná záležitost - strategie funguje do té míry, do které ji bez námitek přijímáme a naplňujeme. Tohle moje povídání vůbec není určeno spokojeným ženám, které mají priority rozložené tak, že na prvních místech stojí práce - proč ne, když jim to nedělá problém v prožívání role matky - je to určeno těm, které to tak necítí a spíš se bojí, že když se nezařadí do téhle módní vlny, neuspějí a zakrní. To, že někdo tzv. "krní" (v práci či doma), je věcí osobního nastavení - i doma se dá udržovat se v oboru. A kdo umí, na tom se to pozná bez ohledu na pár let věnovaných dětem...

Danielo,
třeba proto, aby se uživila.

Valkyra -
"Tady se poslední dobou řeší každý rok na MD, jako by snad nástupem do práce péče o děti končila. MD 3 roky mi přijde taky dlouhá, ale pokud vím, že pak budu muset rovnou na plný úvazek a začne ten kolotoč vytloukání klínu klínem, pospíchat nebudu." - mluvis mi z duse.


ale co kdyz Ti ten castecny uvazek nikdo nechce nabidnout?

Kimmy

No ano, trošku mě dráždí, když někdo, kdo o sobě prohlašuje, že jde proti proudu, se k tomu potřebuje držet předsudků. Chci jen říct, že každý to může mít jinak, někoho baví nedělat pokud možno nic a někdo nečinnost nesnáší, a ne proto, že touží po uznání, ale protože má takový temperament, není to nic proti ničemu. Za stereotyp považuji samozřejmě tvoje neustálé ohánění se hrdiny socialistické práce. Zkrátka, ne každá matka, kterou baví chodit do práce, je kariéristka, a ne každá matka, pro kterou je absolutní nirvanou zbožně koukat 24/7 na svého kojence, je perfektní matka.