Názory k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Mmmysho, díky a naprostý souhlas!

A nejvíc ze všeho to kdoví proč straší tebe.

Ten článek je napsaný dobře, nikomu nic nepodsouvá, nikoho od ničeho neodrazuje. Tedy - nikoho s vědomím vlastní hodnoty.

Tento nezaujatý příspěvek... smích...

Souhlasím s tím, že článek je pouze jedním pohledem na problematiku a že vytváří ne právě prospěšný tlak na matky, které se rozhodly svým dětem těch pár let intenzivní péče věnovat.
Jen mě tak napadá, zda se při pohledu zpět za pár let nebudou maminky, které děti nechávají intenzivně od útlého věku hlídat, divit, cože jejich děti výchovou cizími lidmi získaly. Jste si tak jisté, že studentka, sama asi ještě ne právě zralá a dospělá, případně paní z agentury vaše dítě vychovává tak, jak si to samy přejete? Věk do 3 let života je ve výchově dítěte zásadní - a přece nejde jen o to, zajistit mu náležitou péči o fyzické blaho - to jistě i au pair zvládnou na výbornou.
Nechci se přidávat k žádnému táboru - pracuji od 8 měsíců dcery, ale nepravidelně, většinu práce mohu udělat doma. Pokud musím odjet za prací jinam (jen jedno z pracovních míst, na kterých jsem, je v místě mého bydliště, jinak musím za prací dál), tak hlídá buď manžel, dříve občas babička. Ale cizímu člověku bych výchovu svého dítěte nesvěřila - je něco jiného výjimečné pohlídání jednou za čas a něco jiného trvalá péče někoho cizího. I mně se nemusí ve výchově všechno podařit, nejsem žádný výchovný expert, ale pokud něco udělám nesprávně, budu vědět, kde to má kořeny.
Tak nějak to vidím i z druhého břehu - já jsem od 3 měsíců do 5 let trávila dětství u "paní na hlídání" - inu, zajímavá zkušenost, kterou svému dítěti nepotřebuji dopřát...a že to byla velmi hodná paní. Ale vztah k vlastní matce to poznamenalo - nebyla to ona, kdo byl u nejdůležitějších okamžiků mého dětství a když u nich byla, už neměla po celodenní práci sílu si jich vůbec všímat.
Kariéru člověk může budovat i ve vyšším věku, budovat u svého dítěte to, co mělo dostat do 3 let třeba v 5-6, to těžko.

Ajo, jsem ráda, že to říkáš a potvrzuješ svou zkušeností vzdělaného odborníka.

Jinak k lékařkám. Jedna, mmch oslavovaná kdysi v jedné rychlodiskusi, po 1. atestaci věnovala 7 let komerčnímu tanci na jihu Evropy, vrátila se s balíkem peněz, zařídila ordinaci a dnes je uznávaná a oblíbená.
Aby bylo jasno, nevidím na tom nic špatného, život je sice krátký, ale strašně dlouhý na to, aby si jeden myslel, že všechny šance zahodil, když zůstal pár měsíců mimo "úřad" a kojil při tom, nedejbože, vlastní dítě..

Uprimne, myslim si, ze clovek krni i v zamestnani!Pracovala jsem tri roky v jedne nejmenovane mezinarodni firme a rozhodne jsem zapomnela hoodne z toho, co jsem delala predtim, popripade to, co jsem znala ze skoly. Ted , pri rodicovske s prvnim ditetem, jsem se vratila k puvodni vystudovane profesi, i kdyz jsem ji vlastne nikdy nedelala, nemela jsem problem do toho zase "vklouznout"-puvodni profese je lektorka cizich jazyku. Ano, urcite jsem neco pozapomnela, ale stacilo to oprasit, navstivit par seminaru...muj pocit je ten, ze vic jsem zapomnela v te firme, kde jsem onen jazyk pouzivala denne, ale pouze jeho ekonomickou "cast". Nesouhlasim s tim, ze napr. pro ucitelky je vypadnuti na dva tri roky tragicke.Jiste jsou profese,, kde to jinak nejde, napriklad v lekarstvi, ale zda se mi, ze u bezne profese, dejme tomu uredni a kancelarske, vypadek zas tak neohrozi. To by se pak nemohli zamestnavat ani absolventi...Ze se obcas zavede nejaky novy software, nebo provede nejaka reorganizace, zda se mi, ze to se musi naucit ti stavajici pracovnici taky a osobne nemam pocit, ze bych zblbla natolik, abych se to nenaucila take.Prijde mi to jako umele vytvareny problem dnesni doby.