Názory k článku Dítě, nebo práce? Chci si užít obojí!

Moc díky za rady, určitě se inspiruju. U mě je to taky hodně o tom, že to druhé mimi ještě čekám, tudíž večer kolem osmé totálně odpadám, takže nějakej úklid či práce po večerech nehrozí. Ale nechci riskovat svoje zdraví (fyzický i psychický) a samozdřejmě ani miminka. Mám pocit, že kde se dalo slevit už jsem slevila, teď snad zbývá jen ta paní na úklid, asi to časem zvážím, teď to bohužel finance nedovolují. Ještě dodám, že pracovat s dětmi není moje volba ale nutnost, a zdaleka nejde o kariéru, ikdyž tu bych v rámci mého oboru mohla dělat, ani o to, jezdit na dovolené, ale o to to vůbec zvládnout a zaplatit dítěti třeba kroužky, prostě ne vždy je ta volba mezi rodinou a prací tak úplně dobrovolná.

My jsme donedávna bydleli u mých rodičů v domě, v samostatném patře. Manžel pracoval a studoval náročnou školu, do toho jsme i stavěli. Naši odmítli, že bychom jim cokoliv za pobyt u nich platili, takže jsem měla na starost celou domácnost od nakupování, vaření, praní, žehlení, úklid, péči o babičku, dva psy. Samozřejmě malé dítě na prvním místě. Celkem nás bylo 5 - 7 lidí, denně jsem vařila, vysávala, vytírala, nakupovala, byli jsme dvakrát denně venku, chodili plavat a cvičit. Večer jsem opravdu odpadávala. Skvělé bylo to, že si prababička denně hodinu s malým hrála a jsem u toho v klidu navařila.
Teď už bydléme my tři v novém. Je dost velký rozdíl v objemu nákupu, praní, ale pokud jde např. o drobky na podlaze, mám pocit, že to vypadá pořád stejně. U našich jsem brblala, kolik nepořádku se v tolika lidech nadělá, ale tady večer vytřu a kolem jedenácté bych mohla klidně znovu - a ne že by si toho někdo kromě mě všimnul). Takže jsem došla k závěru, že se nemá cenu vzrušovat nad běžným nepořádkem a od "vyhrožování" manželovi tím, že po téměř dvou letech jsem zralá aspoň na částečný úvazek, se pouštím do hledání práce. Manžel z toho není moc nadšený a já se mu nedivím - má krásný domácí servis a k tomu mu pomáhám s živností - ale já prostě potřebuju dělat i něco jiného než jsem dělala dosud. Začínám být protivná, ráno před sebou vidím ten nalinkovaný den a jsem otrávená. Mám pocit, že jsem dosud dítěti dala maximum a můžu si "dovolit" začít myslet i na sebe.

Ale jinak souhlasím i s tím, že zatím ne všichni zaměstnavatele matkám s dětmi vycházejí vstříc - např. že jim podrží jejich dosavadní pracovní pozici, nebo umožní aspoň část práce vykonávat z domova a to je hodně smutné

Je to moc hezky clanek a tesi me i mnoho reakci - vyplyva z toho, ze mozna vetsina matek v CR da prednost trilete materske (jak vyplynulo z nedavne zive diskuse), ale je tu prece jen jeste skupina zen, ktera nema pocit, ze sverit dite do pece nekomu jinemu diteti skodi (ba zajimalo by me, ktery psycholog doporucuje kolektiv od dvou let - pani Martina zjevne nestudovala Matejcka).

Moc bych vsem zenam, ktere se do prace chteji vratit, prala, aby mely stejne podminky, ktere se popisuji v tomto clanku - pruzna pracovni doba, sdileni pozice, prace z domu a castecne uvazky. Microsoft je americka firma a tam je to jiste bezne, protoze ve vetsine zemi, kde Microsoft operuje, tak luxusni materska jako v CR neexistuje - a je to videt v podminkach, ktere tam matky maji.

Skoda, ze se vetsina matek v CR tak usilovne brani uvolneni toho rezimu "do tri let", protoze si myslim, ze kdyby mohly zkusit zit tak pruzne, jako pani Martina, ze by tomu brzo prisly na chut. Takto je to zatim privilegium jen pro ty, kteri maji stesti na chapavou firmu.

Kimmy

Vzhledem k tomu, ze sama v podobnem rezimu pracuji, odhadla bych, ze pani Martina netravi prilis casu peci o domacnost, ale ma na to schopne pomocniky - a na pozici u Microsoftu si na to bezpochyby vydela.

Kimmy