Názory k článku Vstup do života

cizinko,
asi jsem v tomhle moc konzervativní. Chodit v neděli do hypermarketu je taky nová společenská zábava. Dřív se chodilo do kostela. Já jsem spíš pro ten kostel.
Ale fajn, necháme ironie. Opakuji - chápu vaše snahy o možnost přirozeného porodu dle vašeho přání a uznávám, že na ně máte nárok. Pouze se nemohu zbavit dojmu, že jde o pláč na nesprávném hrobě. Jistě existuje i skupina matek a nebude statisticky bezvýznamná, která zavedené praxi v porodnictví akceptuje a je za ně ráda. Např. několikrát jsem se setkala s přístupem "fakt jsem ocenila, že si na první noc vzaly sestry dítě na novorozenecké oddělení, abych se mohla v klidu vyspat". Tyto matky by za podobně nadšenou a ušišlanou Lucku byly možná vděčné. Základní věc, proti které jsem se ohradila a proč stále pokračuji v této úmorné diskusi je protest proti způsobu, jakým jste se do entuziastické žákyňky obuly a udělaly z ní totální blbku, která navíc porušuje platné zákony ČR.

Sylvo,
knížku si sežeň, je fakt zajímavá. Jedna z mála, kterou jsem si přečetla hned dvakrát po sobě.
Dokázat - hm, ano. Řekněme, že je to takový historický důkaz o tom, že ani v minulosti nebylo běžné rodit o samotě v předsíni a že na novorozeně sahali a zaobírali se jím úplně cizí lidé.

Monty,
to, co cituješ, je VELICE zajímavý, knížku si určitě seženu...ale...chceš tím citováním něco dokázat?

Alexandra Navrátilová - Narození a smrt v české lidové kultuře. Vydalo nakl. Vyšehrad.

Cituji:

Po příchodu na svět bylo prvním úkolem babky uvázat pupeční šňůru. K okoupání dítěte si sama donesla z komory necky, které často teprve musela umýt od těsta. V tých knížkách o porodu, co dochtoři píšú a keré sem čtnúla, je to, víte, dycky vypisované enem o tých bohatých a bohatších, gde je všecko po ruce, prádlo, jídlo, posluha, dochtoři. O téj chudobě u nás neví žádný nic, nepíše žádný nic. Dítě se v neckách okoupalo, zavinulo do hadru, třeba utrhnutého z tlusté chlapské konopné košile nebo ze staré sukně. Děvče se mělo vykoupat v míse, co se z ní jídávalo, aby se líbilo, až vyroste. U chlapců se nedělalo nic, neboť se říkalo: chlapec je vzácný hned, dyž sa narodí; cérka, až má dvacet roků. A snád aji trochu spíš. Potom se dítě zavinulo do peřinky – ne do prachové, kolikrát byla i ze špenků nebo z kuřího starého nadrhnutého peří. Matce se zatím dalo kořalky ze stoklásků (tj. divokého kerblíku) a uvařily se zeliny: kočičí dunda, rojovník, balšánek, ajbiš, matková zelina. Potom se matka očistila, podložil se pod ni suchý měch (pytel), když nebylo nic lepšího po ruce. Kolem břicha se stáhla nějakou šatkou nebo plachtou a nechala se v tichu ležet. Přikázalo se jí, aby nespala alespoň tři hodiny, zvlášť když při ní nikdo nebyl, protože by mohla vykrvácet. Když bylo dítě v pořádku, dalo se matce obtúlit (políbit), a když byl otec doma, také jemu. Ale nekerý se stydí, nechce ho obtúlit a praví, že až mu bude rok. Pak se děcku dala cukrová voda a uložilo se vedle matky.