Názory k článku Rodili jsme v civilizované zemi

Bumbi, nevěř tomu, že dítě bylo čisté. Myslím, že opravdu základní hygiena v tomto případě nemůže být na škodu. A jestli trváš na přírodnu - i když se narodí tele nebo třeba kůzle, matka ho vždycky pečlivě olíže, protože taky není čisté. Jsme trochu dál, lízat děti asi nebudem, ale umýt ho bych viděla jako přijatelné.

Mrňus a nebude to i tím,že ty spokojené byla prostě spokojené jako spousta jiných maminek se standartem péče v české porodnici,a ty nespokojené halt chtěly něco víc,co jim nenabídli,nebo nechtěli poskytnout...

Viz odnášení dětí (někomu to vyhovuje,já bych se zbláznila,prostě nee),porod na koze (někomu se v polosedu rodí dobře,někomu ne a když to neakceptuje personál na tu kozu tě rve dál...) a tak můžu pokračovat...

Ano,jsou spokojené maminky,ale když se pak rozepíšou s čím jsou tedy vlastně spokojené,tak mě vstávají vlasy hrůzou,protože já bych tedy spokojená nebyla...

Svatá pravda

Souhlasím s tím, že je text trošku přehnaný tím, jak uráží a degraduje české porodnictví. V březnu se chystám porodit své první dítě, také jsem slyšela o negativních zážitcích žen, které rodily v českých porodnicích, ale také jsem slyšela mnoho pozitivních a myslím, že nejde všechny porodnice a lidi, kteří v těchto podmínkách a za tyto peníze pracují hodit do jednoho pytle s tím, že jsou špatní. Navíc si nemyslím, že všude v rakousku pracují dokonalé porodní asistentky, jsou zde dokonale věřící, čestní a milý lidé a péče je dokonalejší všude a ve všem. Také jsem tam párkrát byla...

Taky vložím trochu svých pocitů z jedné české porodnice. Rocila jsem v Praze v Podolí a musím říct, že jsem byla opravdu spokojená. Myslím, že vždy záleží na rodičce a taky průběhu porodu. Maminky by především měly naslouchat svým pocitům a ne tomu, co si kde přečtou. Každý porod je naprosto jiný. U prvního porodu jsem byla ráda za přítomnost lékařů. Bohužel tady nic nešlo moc přirozeně a miminku se muselo na svět pomáhat. I kdybych se přethla, tak by to stejně přirozený průběh nemělo a než 25 hodin doslova trpět někde, kde mi budou neustále říkat, že všecno půjde, tak bych myslím své dítě začala spíše nenávidět. Byla jsem ráda za klistýr, alespoň jsem se uvolnila, byla jsem ráda za epidurál, protože po 2 probdělích nocích jsem toho měla opravdu dost, byla jsem ráda za nástřih, protože jsem měla v pochvě jakousi přepážku o které jsem ani nevěděla, to se zjistilo až u porodu, tedy já se to dozvěděla, gynekolog to možná věděl, možná to nebylo partný, nevím. Byla jsem ráda, že malého odvezli asi po 2 hodinách a udělali mu další vyšetření, protože bez toho by se nepřišlo na to, že má nějaký problém s cukrem a že díky dlouhému porodu se hodně nalokal vody a tyto 2 věci dohromady prostě je potřeba řešit a pod. V porodnici, kde jsou jen asistentky a doporučují mi všechno možné přirozené bych tedy rodit nechtěla. Druhý porod byl o necelé 3 roky později ve stejné porodnici. Celou první dobu porodní jsem byla doma, prostě jsem to tak cítila, vše probíhalo v pořádku, sama jsem vycítila, kdy mám jet do porodnice a přijela akorát včas. Na přijmu mi jen udělali monitor a šlo se rodit, bez klistýru, bez nástřihu, beze všeho. Miminko odvezli už po půl hodině, to je pravda, ale prostě se potřebovalo ohřát, po dalších 2 hodinách už jsme byly jen a jen spolu. Takže prostě záleží na pocitech rodičky, ale ne na tom, co si kde přečte a tvrdohlavě si stojí za svým, protože tak je to přirozené, někdy to prostě nejde podle představ.