Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

ne, oni jsou jen presvedceni, ze kazdy sebemensi fyzicky trest poskodi dite vic nez trest (nebo prirozeny dusledek) jiny.

Tak to jsme si neporozuměly. Já jsem PROTI jakémukoli bití, a to i toho V KLIDU - protože kdy určíš, že už jsi dostatečně v klidu a zároveň ještě dítě chápe proč ho biješ?

Dite 2 a ctvrt roku, pokazde, kdyz prasti s hrackou hlasite o zem a ja ji reknu, ze by se se stricka mohla vzbudit, nahledne vedle, jestli to sestru neprobudilo. pak se podiva na me, vezme hracku a vsechno se zopakuje. Pri navrhu delat neco jineho rekne: Ne, ja chci tohle. Kdyz primo nabidnu neco jineho a hracku seberu, zacne brecet (hodne nahlas): Ne, ja si chci bouchat. Teprve kdyz ji reknu, ze je neposlusna a budu ji za to muset potrestat, i kdyz nerada, prestane. Kdyz totez udelam po prvnim bouchnuti hrackou, prestane. Protoze uz vi, ze slovo splnim a dostane jednu na holou,kdyz neprestane. Vydrzi to par dni, pak to zacne zkouset znovu. Pokud jsem trpeliva, po skonceni teto situace se neco podobneho opakuje a za chvili zase. Pak nekolikrat ukazu, ze tohle ne a dostane po prvni neposlusnosti. A je opet par dni klid nez znovu zacne zkouset, jestli se hranice neposunuly. Z meho pohledu je to mnohem efektivnejsi.

ten případ s politikem jsem použila z důvodu že když dá někdo facku má zaplatit pokutu. Lidé se vychovávají navzájem, tj. celá společnost vychová. Za našich mladých let často kantoři vrazili facku dětem, dnes už se to děje zřídka, těchto nevychovaných, neschopných kantorů už moc není, společnost je vychovala. Ale většinou ne tak že rodiče nebo děti které mnohdy měli lepší chování než učitelé, kantory zfackovali, když se neumí chovat. Ale učitelé např. věděli, že by jim hrozil jiný nefyzický tres- třeba zráta zaměstnání, nebo prostě pochopili že jejich chování je už skutečně společensky neúnosné a musejí se holt víc snažit.
u pubertáka už by se měl rodič skutečně snažit aby byl spíše jeho partnerem, tím mu dá do života víc. Argumenty já plácám pro bezpečnost, plácám protože vychovávám považuji za velmi neštastné. Bohužel jak to pak v našem státě vypadá je vidět z jiných diskuzí. Opět jsem nedávno zažila šok v porodnici - personál se neuměl chovat - paní pronesla větu ve stylu to jestli vy souhlasíte se vás nebudeme ptát, to děláme kvůli bezpečnosti. Nevím možná ji v pubertě fackovali, ale prostě se nenaučila evidentně respektovat přání druhého.

Tento příspěvek vystihuje naprosto přesně i můj názor.

Názory některých diskutujících mi příjdou jak z učebnice, docela by mě zajímalo jak to a) vypadá opravdu v praxi a b) jak by to bylo při hypotetické " výměně dětí".

P.S.1 není dítě jako dítě
P.S.2 není rodič jako rodič
P.S.3 není situace jako situace