Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Jíťo, tak ať to vyjde, myslím, že nějaký ten prostor potřebujete obě. Snad se časem vymezí do vzájemně přijatelných hranic.

Kdybych byla u toho, tak bych ji musela ruce urazit....popadla bych malou a normálně bych ji odnesla popř. jak píšeš dostala by sprchu švagrová...jenže to je takové scifi....bohužel! Švagrová je složitá povaha (její otec mi řekl o mém švagrovi na jejich svatbě cituji "Chudák, to musí bejt opravdu trouba jinak by si tu naši holku nikdy nevzal" No měl svatou pravdu. Otec první holčičky se o ní nikdy nezajímal, bohužel si za to hodně může švagřice, protože ho tlačila kam nechtěl a i když u "oplodnění" byly oba, tak to dítě na něj spíš navlíkla navíc dokud se holčička nenarodila tak byly 4!!!!! adepti na otcovství!! Holčička je celý tatínek takže není pochyb a její otec už má svoji rodinu....Se švagrem chodila půl roku, pořád se hádaly, ale hned po měsíci oznamovala svatbu...za týden po svatbě oznamovala těhotenství což švára evidentně moc nečekal Navíc pokud kdokoliv něco švagrové řekne ohledně malé nebo prostě jen nesouhlasí s jejím návrhem je hned "m*cha" či "h**zl - není s ní domluva....trochu jsem se rozepsala, ale bohužel i takto může vypadat realita, kdy vše odnese nevinné dítě

ja jsem jina marketa, ale nazor na to mam stejny jako Marketa s tremi dcerami.
proc jsi ho misto placani neposlala hned do vedlejsi mistnosti. hned, tim myslim tak po druhem rozhazeni? driv nez ti vytekly nervy a on mel prilezitost zkouset kdy ti vytecou?

ad cokolady atd. kdyz jsi sve deti naucila, ze sladkosti jsou za odmenu, tak se nemuzes divit.
u nas jsou sladkosti vyjimecne, ale nikdy za odmenu. proste jen tak, abychom si osladily zivot a ne proto, ze je uklizeny pokoj.

je naprosto evidentní,kde jsi udělalala chybu a tím že jsi začala uklízet za přítomností dětí to rozhodně nebylo,a ještě jsi nám tady víc než názorně předvedla sama na sobě,že ty jsi se nesnažila hledat jiné řešení,jak se vy matky plácačky neustále obhajujete,že jste udělali první poslední a stejně to nepomohlo,tak dítě jednu dostalo.Ty jsi totiž kromě toho že dítě jsi dvakrát upozornila žádné řešení nehledala,hned po druhém upozornění jsi mu oznámila že dostane na zadek a tím to bylo pro tebe vyřešené.Pohodlné řešení,že?V první řadě pro maminku.

Přečetla jsem si celou diskusi a nejvíce extrémní mi bohužel přijdou názory Markéty a ještě několika dalších, které někde vyčetly, že když nebohé dítě plácneme přes ručičku nebo přes zadek je to bití a hrozný fyzický trest, který dítěti ubližuje, poznamená ho na celý život a bůhví jaká traumata si s sebou ponese....

Poctivě jsem si zkusila představit situaci, kterou navrhuje Markéta - při zlobení - "co by ti pomohlo, abys to nebo to nedělal(a)?" - můj syn - nyní 4,5 roku - by odpověděl - lízátko, čokoláda, šťáva (typu Jupík apod..). Takže buď dítě za zlobení budu uplácet sladkostmi a zkazím mu zuby i žaludek a nebo odmítnu a místo původního zlobení tu máme hysterický záchvat - chci lízátko, čokoládu, šťávu... Chápu, že Markétiny dokonalé holčičky pravděpodobně sladkosti nejí a ani na ně nepomyslí, proto jim od zlobení pomůže červená mikina místo zelené....

Pak bych tu ještě měla jednu modelovou situaci pro neplácačky: zametala jsem jednoho krásného dne pokoj. Ano, udělala jsem chybu už na začátku, že jsem nepočkala, až budou děti spát, ale prostě už tam té špíny bylo dost, tak jsem se rozhodla zamést (tudíž selhala prevence dle Markéty). Syn (tenkrát asi necelé 4 roky) se vrhl na hromádku se smetím, kterou jsem ještě nestihla namést na lopatku a rozházel ji. "Prosím, Ríšo, nerozhazuj mi to smetí, dalo mi to práci". Smích. Zametu znovu, znovu rozháže, "Prosím, nedělej to. Tobě se taky nelíbí, když ti Vendulka (ml. sestřička) rozbije něco, co si postavíš z lega a dá ti to práci. Smích, znovu zametu znovu rozháže. "Už jsem ti říkala abys to nedělal, kazíš mi mou práci". Smích, znovu zametu, znovu rozháže. "Ještě jednou to uděláš a budu ti muset dát na zadek". Smích, znovu rozháže. Dávám na zadek, pláč, odchází do jiné místnosti. Konečně můžu v klidu zamést..
Jistě vaše hodné holčičky by to pochopily a nedělaly by to už po prvním nebo druhém upozornění, bohužel, každé dítě je jiné, některé zkouší, kam až mohou zajít...
Teď už ho plácat třeba nemusím skoro vůbec, postačí hrozba v podobě zákazu nějaké oblíbené činnosti (ale toto začalo fungovat až tak od těch čtyř let). Proto nevidím vůbec nic špatného na tom, když malé dítě zhruba ve věku 1 - 4 roky občas plácnu. Sorry, ale metoda vciťování u 15 měsíčního dítěte je trochu mimo (samozřejmě chápu, že některé z vás mají děti geniální, a proto s nimi už od roku rozebírají jejich emoce). My kteří máme děti normální až zlobivé halt někdy plácneme. Myslím, že jim to nijak neublíží, naopak jim to ukáže, co si mohou dovolit a co ne. Malé děti totiž daleko lépe chápou gesta než slova, a plácnutí přes ručičku je gesto celkem výmluvné...

Takže bít samozřejmě ne, ale občas plácnout malé dítě klidně ano. Souhlasím s prof. Matějčkem - dítě se může někdy plácnout, ale převládat by mělo mazlení. Takhle to praktikuji i já. Takže mazlení 95%, plácání 5%.

Zdraví Gábina