Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Madlenko,
napsala jsi to moc hezky. Limai vidí jen svou pravdu. Já jí tu její pravdu neberu, ale ona by pravdu jiných měla respektovat také a ne se neustále do přispěvovatelek navážet. Ono kdyby zvolila jiný tón, způsob vyjadřování a ukázala respekt k ostatním, dalo by se s ní pěkně diskutovat.

Pro naši starší dceru byla metoda tváří v tvář velmi velmi ponižující. Vlastně nejprve z toho měla legraci, prach sprostě se nám vysmívala do očí, ale s přibývajícím věkem ji tahle metoda stresovala. Proto jsme radši přistoupili k plácnutí

Protože jsem si s její výchovou nevěděla rady, navštívila jsem kurz jedné renomované psycholožky a poté jsem si s ní i vyměnila pár emailů. Za tutu pomoc se nestydím, chtěla jsem / chtěli jsme být nejlepšími rodiči pro naši dceru. Ovšem její rady byly pro Elu v podstatě výsměchem nám rodičů. "Elo, nedělej to, prosím, mně se to nelíbí." prokoukla napoprvé a to jí byly bez měsíce dva roky.... Briskně pak reagovala na naše požadavky stejnými slovy..... Nicméně i ona psycholožka mi potvrdila, že každé dítě je jiné a na každé dítě platí jiný přístup. A pokud prostě není zbytí, tak to plácnutí svůj účel splní....

Jíťo, tady to ipravdu nikdo poradit nemůže, maximálně nastínit jakási MOŽNÁ.

Není to lehké, já vím. Spíš bych připustila, obecně vzato, že naši potomci to s námi taky nemají lehké. Jak správně píšeš, metoda výchovy je většinou pokus - omyl, díky tomu, že "každej jsem různej", potomstvo nevyjímaje.
Jo, já bych zaujala přísně vyčkávací metodu a číhala v ústraní, až se projeví. Teprve v ten okamžik bych reagovala. Sama píšeš, že se pohybujete na kolotoči, tak co nechat potomka vystoupit, až bude sám mít potřebu?
Neříkej, že jí to bude bavit donekonečna, jednou se unaví. Stát věčně v opozici je zdlouhavé, nudné a únavné. Však on se nějaký styčný záchytný bod objeví.

Limai: "Za prvé nechápu,čím jsou si manželé tak rovnoceni.V čem je ta rovnost?V tom že jsou oba dospělí a oba vydělávají peníze?"

Ty se necítíš být rovnocenná svému partnerovi? Máš dojem, že jeden z vás je/měl by být nadřazený tomu druhému?

A s tím ponižujícím jednáním, když už jsme u toho: Jak by ses cítila, kdyby Tě Tvůj manžel nebo šéf při nějaké neshodě vzal za rameno, otočil k sobě, aby ses mu dívala do očí, a z této pozice Ti něco vysvětloval?

Popřípadě kdybys šla někam, kam by se to manželovi/šéfovi nelíbilo, tak by Tě zvedl, odnesl někam, kam by to chtěl on, a tam by Ti začal vysvětlovat, proč je správné to, co chce on, a ne to, co chceš Ty?

Případně by Ti řekl, že se chováš nevhodně u stolu, a pokud toho nenecháš, tak máš jít do ložnice a vrátit se, až se uklidníš.

To jsou vesměs metody, které tu v poslední době navrhovali "neplácači."

Upřímně - cítila by ses takovým jednáním ponížená, nebo by Ti to připadalo OK?

No vidíš Linai ja jsem celí živo děti vychovávala bez plácanců a jediné čeho jsem tím docílila bylo, že mě můj patnáctiletý syn začal úplně ignorovat.Nejsem na to hrdá,protože jsem proti trestům,ale prostě mě ujeli nervi a já ho liskla asi jsem byla překvapená víc než on a asi bych to brala jako selhání kdy z něho nevypadlo tak konečně mám jasno o co ti de nebudu to teda dělat a od té doby to neprovedl(šlo o chození za školu A hrozné odmlouvání a ječení po mě).
Správný rodič musí respektovat své dítě a pokud mu víc vyhovuje plácanec, tak proč ne přeci ho nebudu týrat věčným vysvětlováním,když ho to otravuje.

a co to je že jsi vyzkoušela všechno?Co jsi konkrétně vyzkoušela,aby k takovým situacím na přechodu vůbec nedocházelo,kromě těch plácanců?Konkrétně!