Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Moje dítě je stejné. Vzít za ruku když nechce, odnést ji někam proti její vůli nebo vztekající obejmout (dle rady Prekopové), to ji spolehlivě rozzuří k nepříčetnosti. Myslím si, že je zuřivá právě proto, že to považuje za ponižující. Plácnutí na zadek (v pravou chvíli) ji uklidní. Je to rychlé a bez emocí, se stručným komentářem a bez zbytečných "keců" (ráda s dcerou debatuju, ale ne v momentě, kdy ona debatovat nechce). Dělat něco, o čem vím, že dítěti extrémně vadí a jenom ho rozzuří, považuji za psychické týrání a za mnohem škodlivější, než neškodné, rychlé plácnutí přes zadek.

Jíťo, asi chápu, jak to myslíš i proč reaguješ vztekem. Taky nemám ráda, když mě někdo upozorňuje na chyby. Ale opravdu jsem to nemyslela jako útok nebo hledání chyb, co byly.

Psala jsem o respektující a autoritativní výchově. A vycházela jsem z toho, že pokud začneš v tomhle věku používat tu respektující po autoritativní, tak nelze změnu čekat hned. Nepsala jsem, co jsi měla dělat tenkrát, jen jak se máš eventuelně zachovat v přítomnosti.

Ty píšeš, že jste se vždy domluvily a nebyl s ní žádný problém. Přeju, ať se ti to podaří zdárně vyřešit. Měj se, dobrou.

No mě prý mamka občas na zadek plácla (říká ona), ale nijak se to na mně nepodepsalo, páč si to vůbec nepamatuju. Dětství jsem měla super a s mamkou, která mě vychovala, mám bezva vztah. Absolutně nechápu extremisty, kteří považují jakékoliv "fyzické" tresty za škodlivé. Ano, plácnutí přes ručičku či zadek je "fyzické", ale dítěti přece nijak neubližuje, tak co je na tom vlastně špatného? Mně přijde, že tady jde spoustě lidí víc o princip ("Vztáhnout ruku na dítě je tabu.") než o nějaký reálný výsledek (aby dítě skutečně poslechlo, a to bez jakýchkoliv fyzických či psychických následků).

jo, zkusila. I omluvu, že jsem se kvůli svým zdravotním potížím jí nemohla dostatečně věnovat a že bych to ráda dohnala.

A nebojuju, jen mě vždycky nadzvedne, jak rodiče mladších dětí přesně ví, jak se měly vychovávat ty dnes už starší a co se nejspíš zanedbalo.

Jenže co bybo, bylo. Už to nedám zpátky a tyhle řeči nepomůžou. Proto mě to vytáčí. Místo rady, co teď, se setkávám s dohady, co asi jsem kdy měla udělat jinak.

Až budeš mít někdy s dětma problémy, taky pravděpodobně budeš sama vědět, cos zpackala i proč. A nebudeš potřebovat, aby ti to někdo připomínal, nebo tě dokonce nepřímo nařkl z něčeho ještě horšího.

Nepíšu to sem, abych dostala rady, to stejně dost dobře nejde, protože naši situaci neznáte, a popsat ji by bylo na knihu. Teď zkouším ještě jeden fígl, ale nejsem si jistá, jestli to pomůže. Když ne, tak fakt nevím a asi šáhnu po vařece. Jsou prostě věci, které by si dítě dovolit nemělo (především být sprosté na rodiče).

Jen jsem byla zvědavá, co by udělaly ty zapřísáhlé neplácačky, pokud by všechno selhalo?

Pravda. Mnohdy to jde i bez těch fyzických trestů.