Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Jíťo, ano nemám o tom ani páru, jen jsem se zeptala, nebyl to žádný soud, jen otázka...nic víc. To kakhle bojuješ s každým?

A co omluva? Společně trávený čas? Zkusila jsi jí to říct, jak to tu píšeš?

dceři je pět a půl a sama si s velkým chaosem opravdu neporadí.A třeba dceři mojí sestřenice je devět,a taky jí máma při úklidu musí ještě navádět co a jak.Ty děti to nedělají schválně,ale prostě nemůžeme chtít po šestiletém dítěti že bude uvažovat stejně jako dospělý,který má ve věcech už větší přehled.Mockrát jsem četla,že až od osmi let výše se dětské uvažování z malinké části začíná přibližovat myšlení dospělé osoby.Ono je sice každé dítě individuální jedinec,ale v globále jsou ty děti v některých záležitostech vesměs stejné.

To neznám, tak to se po tom mrknu, díky, s touhle hadičkou se zadusím dřív já, než malé něco vysaju a to nemluvím o tom, že je plná ftalátů....

madlenko, reagovala jsem na tvůj příspěvek, cituji:
moje trpělivost má také své meze.A za to,že v tomhle nejsem trpělivá může můj strach,že by se jí mohlo něco stát.

nyní píšeš že nejde o trvělivost ale o bezpečí.

Opět vysvětluji, že máš hodné dítě. Plácnutí by vážně nemohlo zabrat na skutečně živé dítě, zvyhklé od mala bez ohledu na bezpečnost a četné pády prozkoumávat svět. živé dítě skutečně často číhá jen až se nebudeš dívat aby šlo prozkoumat to cos mu již několikrát předtím zakázala.
Vem si situaci s nožem. Dítě můžeš plácnout, aby ho nebralo do ruky, protože se může říznout, to se ale může i 15 leté dítě nebo i dospělý. Můžeš argumentovat jde mi o jeho bezpečnost, tak ho plácnu. Vždyt to přece funguje tak dobře i na krysy, když dostanou ránu po čase už většinou nelezou k drátu, kde je proud. Ale i tady jsou výjimky.
Nekteré výjimečně živé a zvědavé děti vezmou nůž hned, jak se nebudeš dívat, odhaduji že i kdybys je předtím plácla několikrát, možná i z důvodu že je jim pořád něco zakazováno. Matky těchto dětí pak nemohou volit to nejednodušší řešení -osvědčené už u krys- dát dítěti ránu, aby to příště nedělalo. Musí se snažit aby dítě pochopilo proč nůž nebrat, vyžaduje to čas, lidský přístup, trpělivost, ale poté kdy konečně můžeš nechat na dostupném místě nože, máš větší jistotu že ho dítě skutečně neveme.

Stáňo, di do háje!
Mluvíš o něčem, o čem nemáš páru!

Vím docela přesně, kde jsem udělala chybu a od té doby se datují ty problémy. Do té doby nebylo téměř ani třeba vychvávat, vždycky jsme se domluvily, téměř nikdy jsem ani nemusela zvyšovat hlas! Cca 2 roky zpětně - na počátek mého druhého těhotenství. Bylo pro mě hodně vyčerpávající období a tak jsem neměla na ni téměř čas. Dcera si to špatně vyložila a k tomu se přidala žárlivost na nového sourozence. Vyčlenila se z rodiny a veškeré moje snahy ji znovu začlenit selhávají.

Ale jak z toho teď ven??? Trápí mě, jak sama sebe ničí, kvůli hloupému nedorozumění. Je to moje chyba, za kterou objektivně bohužel nemůžu.