Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

No tak světice teda rozhodně nejsem. A navíc pro neinrformované okolí, které nás sledovalo jsem musela při přechodu přes přechod vypadat jako tyran. Dítě jsem vlekla s rukama co nejvíc, jednak aby mne nepokousal a jednak aby našlapoval jen na špičky a tedy si nemohl sednout uprostřed silnice a taky měl znesnadněné kopání. ( kvůli kopání jsme ho nemohla přenést - byla jsem opět těhotná). K tomu měl náš chlapeček ještě řeči: neposloucháš , musim kousnout. Proto jsem také opět začala jezdit s kočárkem, kvůli přechodu přes silnici. Plácnutí (přes zadek - tj. přes plenu)je v takovém případě naprostý nesmysl, akorát dítěti pro legraci, bere to jako hru. Živější děti sebou kolikrát někde lupnou a ublížej si a stejně je to nezastaví.
O tom že bychom dítě taky hryzli jsme s manželem uvažovali často, jednu dobu nás hryzáním budil ráno( v horším případě v noci), ale jaké je hryzat mu ukazovala i bez našeho navádění jeho sestřička. navíc hryznutí není to nejhorší mučení, kterého se nám od něj dostalo. Manžel od něj jednou dostal do spánku dřevěnou paličkou ( dětskou- z kuchynky sestřičky). bylo mu z toho dost zle.
Kdybych znala dobrého dětského psychologa, mazala bych za ním, jakoukoliv radu samozřejmě vítám i dnes a to je už skoro "normální".
Manžel mi vždycky řiká at mu teda řeknu rady, co mám načteno z těch knížek a internetu, ale ono to většinou nefunguje.

Jíťo, pardon, že vám do toho skáču, ale jak si k ní přistupovala od narození až doposud? Používala jsi respektující výchovu nebo spíš mocenský přístup? Jestli spíš to druhé, tak nemůžeš čekat, že se s ní okamžitě nějak domluvíš...navíc v pubertě. Bude to chtít dlohodobější změnu strategie a způsobu komunikace....

Už samotný název článku mi přijde naprosto zcestný. Takhle přece otázka vůbec nestojí! Děti potřebují mít nastaveny jasné limity a hranice a klíčem k nim je především důslednost - což přiznávám není vždycky jednoduché. A u každého dítěte je naprosto individuální, jak tyhle hranice nastavit. Nikdo přece nemůže myslet vážně otázku, která stojí jen mezi "bít nebo nebít". A co je to bít? Tzn. že když už v mezní situaci u dítěte, které nerespektovalo předchozí varování, je plácnu přes zadek, tak že ho biju?

Jde spíš o to, že s tím zatím nic neudělalo ani jednání jako rovný s rovným. Ani ty tresty. Má mě na háku a dobře ví, že stejně nemůžu nic moc dělat.

Viz druhé vlákno ...