Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

To nevím.Ale každá situace je jiná,tam to moc doma neklape a tohle byl prostě asi důsledek.Já prostě bití neuznávám.Asi bych se jí za to omluvila.

Nevím proč ,ale tady v té diskusi se hovoří o plácnutí jako o bytí.Myslím, že v tom je velký rozdíl.V pubertě trestat fackou je sice řešení ,ale mnohdy zbytečné, neboť puberťák si hubu natluče sám.A věřte ,že ho to kolikrát bolí víc než kdyby mu člověk jednu plácl.Můj syn je šíleně drzí vždy mu jen s klidem řeknu ,ať si uvědomí s kým mluví.Pokud tropí blbosti na což je odborník následky svého chování nese sám.Hrozí mu vyhazov z internátu ,jeho problém on bude každý ráno vstávat ve čtyři a v osm hodin jezdit domů.Když se na školu vykašle nevadí kamarád u zedníku ho zaměstná jeho problém ho budou bolet ruce.Dítě v pubertě by se mělo vést k tomu, aby tvrdě zaplatilo za své prohřešky a věřte ,že to je taková prověrka pro rodiče jestli jejich výchova byla správná,My jsme už jednou uspěli i když to vypadalo na pěkný průser máme syna ,který nakonec má VŠ .Je čtyři roky ženatý a pokouší se zkrotit svého nezkrotného syna.Jemné plácnutí jsme také používaly,ale jen,když už nebila jiná možnost.

Sestřenice má dětí pět a srovnaný není ani jedno.

Co takhle zajít do školy a ve třech si to vyříkat (učitel, matka, dcera).
Dcera chtěla splnit pozitivní očekávání matky, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...
Matka na dceru nedohlédla, jak jí to jde ve škole. Učitel to možná řešil nějakou důtkou, což je spíš vzkaz pro matku.
Nedokážu odhadnout, jak by byl rozhovor účinný, ale do budoucna by mohl navodit lepší atmosféru v rodině i ve škole. Prostě holka něco zkopala, tak ať navrhne řešení... Budu podvádět? Stojí mi to za to? Není lepší požádat o pomocnou ruku? Přiznat barvu?

V naší rodině děti nebijeme. Bití nepovažuji za výchovný prostředek, ale za projev bezmoci dospělého. A to za projev nekultivovaný a nic neřešící. K čemu lze někoho "vychovat" bitím? Párkrát jsem se takto neovládla v době, kdy jsem měla velice živé batole a k tomu "nervy na pochodu" z péče o čerstvé nemluvně. Dodnes se cítím provinile a trapně sama za sebe. Bít slabšího, na vás zcela závislého človíčka mi přijde velice nedůstojné. Vám ne? Děti pochopitelně hledají hranice, je to jejich životní úkol a naším úkolem je jim je pomoci ukázat. Chápu, že je to proces pro rodiče mnohdy vyčerpávající, ale ani to je k fyzickému násilí, myslím, neopravňuje.