Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Já bych chtěla jenom dodat, že Igor Hnízdo měl tu přirozenou autoritu hlavně proto, že když už trestal, trestal ne v afektu, ale např. až druhý den, kdy emoce vychladly, trestal s vysvětlením, trestal přiměřeně a trestal ne jako mocenská osoba, která chce děti k něčemu donutit a ponížit je, ale jako parťák.
Úplně chápu, že děti takového pedagoga milují, protože scénka, kdy Igor Hnízdo oficiálně ustupuje od tělesných trestů, protože už se může na ty velmi problémové kluky (až vyvrhele) spolehnout....... to je jako by je všechny povýšil na generály

Ale ať dělám co dělám, jedinou souvislost mezi tímto přístupem a přístupem maminy plácající vzteklé řvoucí batole na chodníku nemůžu najít.
Fakt se mi plácání batolat příčí. Asi taky proto, že my máme doma tříletou choleričku. A to bych jí brzy musela umlátit. Záchvaty vzteku, válení se po zemi a mlácení hlavou do podlahy u nás bylo na denním pořádku. Tak jsem musela najít jinou cestu jak na ní.

Pokud mohu ráda bych doporučila (kromě již zmiňované knihy Respektovat a být respektován) i knihu Harveyho Karpa Nejšťastnější batole v okolí a knihu Koncept kontinua. Každá kniha samostatně mi dala super rady a poučky a tipy, ale až všechny knihy dohoromady mi ukázaly takový výchovný rámec bez fyzických trestů, podle kterého směruji svou výchovu. A je nám všem čím dál líp

Limai, a Ty máš vždycky takhle pod kontrolou úplně všechno?

Promiňte, ale proč jste ho plácala, když domluva FUNGOVALA? Já to beru tak, že pokud domluva nefunguje, tak se holt musí plácnout, ne že bych začínala plácnutím a teprve potom začala zkoušet, jestli to náhodou nejde po dobrém...

Ale já teda dceři rozhodně den nijak neřídím a ve spoustě věcí jí nechávám možnost se rozhodnout. Jak říkám, vždy se nejdřív snažím jít na ni po dobrém a cestou nejmenšího odporu. Rozhodně ji nenutím jíst, čůrat, spát ani dělat něco, co se jí nechce, pokud to byl jen můj nápad, ale není to nutné. "Plácnutí" si schovávám na situace, kdy opravdu poslechnout MUSÍ a kdy po dobrém opravdu poslechnout nechce a kdy na ni nemám žádné jiné páky. Možná, že u starších dětí se lze bez plácnutí na zadek obejít, tedy pokud jsou děti pokaždé schopné pochopit, že určité věci jsou nutné (např. že rodiče musí do práce, že jsme objednáni k zubaři a musíme tam být včas, musíme nakoupit a jindy to nejde, apod.).