Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Markéto, já si umím ten záhul představit, já sama jsem FL a mi hodně pomohlo vyřadit místa, kde se hromadily HS a zvyknout si na rutiny a hlavně pochopit, že nemusí být uklizeno DOKONALE, že je lepší prostě UKLIDIT ASPOŇ NĚJAK. Tím je tak nějak dáno, že sama jsem poněkud bezradná, jak ostatní navést na to, aby si uklízely

Teď musím letět, pak sem ještě nakouknu.

Jen obecně - vybrat si, co kdo uklidí, by měly samy, třeba z nějakého "seznamu", co jim vyjmenuješ (je potřeba uklidit auta, lego, panenky, kdo si vybere co?) Dá se udělat fotoseriál postupu při uklízení, kde jsou děti vyfocené, jak uklízí nejprve to, pak ono, a postupně se sundávají nebo naopak nasucháčovávají jednotlívé obrázky. Obecně úklid je pto děti docela záhul, je to úkol vyžadující pokročilé třídění, zkus si představit, že přijdeš do zanedbaného, špinavého, zabordeleného bytu a máš uklidit - většina lidí bezmocně kecne na zadek nad tou spoustou a já bych teda ocenila, kdyby mi někdo nadhodil, kde začít :)

U dlouhodobých věcé se lze sejít celá rodina a udělat "brainstorming" - vše, co je potřeba doma dělat, klidně i prkotiny, ale třeba i vydělávání peněz, sepíše se to a pak si členové rodiny rozebírají. Mají pak danou oblast na zodpovědnost - např. kdo má na starost koš, má zajistit, aby koš nepřetékal a nesmrděl a jak to udělá - sám, někoho požádá ... - je na něm.

Markéto, že jo? Můžu ti říct, že v danou chvíli nepomáhá nic, ptž ječí a neposlouchá, co se mu říká On je Hyneček takový malý rozmazlený bratříček dvou holčiček, které ho od miminka s láskou opečovávají On si ve třech a půl letech není ochotný ani oblíknout tričko, ptž má zkušenost, že zejména Lady mu vždycky pomůže, když je z toho dostatečně nešťastný

Astrit, jednak - psala jsem to trochu šroubovaně, protože jsem se snažila být hodně přesná, samozřejmě slova volím s ohledem na věk dítěte. Nicméně podle mě teda lezení na stůl a večerníček spolu prostě nesouvisí a nevidím důvod, proč je dávat k sobě. Na stůl se neleze prostě proto, že je určen k jídlu a ne k lezení, a dítěti bych ani ničím nevyhrožovala. Počítání a výběr - ano, zvolila bych "počítám do tří, můžeš slézt sama nebo tě sundám" - účel splněn, dítě je dole, souvislost je jasná. Pokud to bude zkoušet znovu - "řekli jsme si o pravidlu, že na stůl se neleze, pokud se ho nechceš držet, nemůžeš tu u stolu být (odchod do jiné místnosti, ať už s dítětem nebo bez něj, podle situace). Opět, jasná souvislost, jasné důsledky.

Myslím si (považuji za užitečné pro život), že ta svobodná volba, o které mluvíš, by měla být v kontextu s danou situací.

Mimochodem, já teda nekradu atd. ze strachu z trestu, ale protože to považuju za špatné pro mě i pro ostatní, je to moje vnitřní, nikoli vnější norma. Kdyby moje děti nekradly v samobsluze, protože se bojí, že je chytnou a zavřou, považovala bych to za svoje výchovné selhání.

Limai, a víš, jak to vypadá v praxi? "To není spravedlivýýýýýý... uééééé.... ona to má jednodušší... úúúúú..."

Ten křik teda vyvolává vždycky starší holka a je naprosto jedno, kdo má "jak složitý" úkol. Podotýkám, že pokojík jsem uzpůsobila stylem "koleje do jedný bedny, plyšáci do druhý, ostatní hračky do třetí" (a v praxi je mi jedno, co v které bedně bude, já si s tím nehraju). Nechci po nich žádné vyrovnané pičičmundičky v poličkách, fakt stačí sesbírat hračky, naházet do bedny a věci na kreslení (stříhání, karty) si dát do šuplíku ve stole.

MMCH manžel, když už toho všeho má plný zuby, tak prostě vyhlásí, že co nebude do večerníčku uklizený, to vyhodí. Klídek, pohoda. Maximálně tak jekot v danou chvíli, že to vyhodit nechtějí, ale že by si to uklidili, nezájem. Jednou měly vyházené prakticky všechno - tak si vyráběli hračky z papíru, tahali si domů klacíky a kamínky a tvářili se, že jim je to putna. Nedávno mi nejmladší v obchodě říkal: "To je hezký autíčko... ale nebudeme ho kupovat, táta by mi ho stejně vyhodil, protože bych ho neuklízel."

Fakt, myslím, že mám hodné a šikovné děti, ale co se úklidu týká, jsem docela bezradná. Přitom vím, že uklidit umí, jenom nechtěj