Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Přesně, kolikrát mě naštve třeba manžel a i když se snažím být ok, pak stačí od malé nějaká prkotina a musím jít za roh počítat - občas bohužel nemám trpělivost ani na to mé počítání Jinak stačí na malou zvednout hlas a ona hned zoufale brečí je dost citlivá, proto u nás nekřičíme (skoro) a fyzický trest používáme v nouzi když rupnou nervy (naštěstí jsem docela trpělivý člověk). Po dobrém toho sní dokážu daleko víc

a to nejde udělat tak že jim rozdělíš úkoly co má kdo v pokojíku uklidit a na večerníček se bude dívat jen ten kdo si to své uklidit stihne?

Markéto, nechci ti brát iluze, ale díky mému přístupu "večerníček pustíme, jenom když bude uklizený pokojíček" se náš nejmladší (3,5 r) naučil, že kdykoli je potřeba udělat něco, do čeho se mu nechce, tak jako první začne ječet na celý kolo "já nemůůůůůžůůůů... já to nestihnůůůů..." (a přitom třeba vůbec nejde o věci, které by "byly na čas"). MMCH na uklizenost pokojíčku to nemá žádný vliv - buď mají haranti (8 + 6 + 3,5 r.) dobrý den a uklizeno v podstatě jakž takž je průběžně (čili večer není problém), nebo ten dobrý den nemají a za pět minut třičtvrtě na sedm se mezi sebou zhádaj, do je blbej, ptž se fláká a kvůli němu je v pokojíku bordel, takže nebude večerníček

Ještě přemýšlím nad tím co jsi psala, samozřejmě to má svoji logiku, ale připadá mi to příliš akademické a složité na chápání malého batolete. Mně je dvaatřicet a mám co dělat s tím, abych to strávila. "Moje" metoda (pozn. není moje) mi přijde pro dítě srozumitelnější a aplikovatelnější při běžných "zlobicích" situacích. Např. dcerka vyleze na stůl, ví že to nesmí a stejně to dělá, řeknu: jdi dolů s toho stolu, na stůl se nechodí, na stole se papá, z pošlapaného stolu ti nebude chutnat - její reakce nula - tak pokračuju: teď budu počítat do tří a pokud neslezeš s toho stolu, nebude večerníček. Tím dávám dceři možnost svobodné volby. Většinou sleze. A když tam poleze příště zas, už ví, že riskuje sledování večerníčku. Taky si stále myslím, že zákaz večerníčku je v podstatě trest. A tato logika se přece uplatňuje i v praktickém životě: v dětství je to - neposlechnu, ponesu následky (trest - např. zákaz večerníčku), v dospělém životě - nedodržím zákon, půjdu sedět. Pořád mi to takto připadá (nejen) pro děti srozumitelné. Jak by jsi to řešila ty "svojí" metodou? Díky za odpověď.

TAK K TOMU BYHC SE PŘIKLONILA. BYL TO PROSTĚ "KIKS" OD KAŽDÉ Z NICH.