Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Markéto, moc nerozumím, jaký je v tom rozdíl?

Učitel a policajt mají právo vyžadovat od dítěte respektování pravidel. Z pozice jaké autority? Té přirozené nebo té mocensky výše postavené?

Skoro bych řekla, že té druhé. Protože to by pak bylo vlastně v naprostém pořádku to, na co si teď stěžují učitelé - že učitele, který nemá přirozenou autoritu, prostě poslouchat netřeba.

Nebo jak jsi naznačila - pravidlo se dodržuje proto, že je to pravidlo, bez ohledu na osobu toho, kdo ho vymáhá?

Jenomže to, že je něco pravidlem, člověk nepochopí sám od sebe, musí se to naučit. Respektive musí ho to NĚKDO naučit. A kdo jiný než rodiče? A jak budeš řešit situaci, kdy dítě pravidlo zná, ale nevezme ho za vlastní (třeba ten příklad s těmi mobily ve třídě?)

v noci byly opět "spací manévry"tak jsem o tom ještě přemýšlela.Pokud ji pod sprchu cpe često a vpodstatě kvůli všemu,bála bych se,že si nato zvykne jako na samozřejmost,naučí se s tím žít,že to tak má být.Znám chlapečka,co byl od mala bit jak žito a časem otupěl,teď je ve škole a je to s jeho chováním horší,ale bití už na to nezabírá,neb si zvykl,tak jsem zvědavá co teď s tím budou dělat,polepšovna?

Jitko ano mě to taky rozčiluje taky to odsuzuji,ale když do mě můj devítiletý syn steky kope ,jen protože jsme mu za to, že ve škole po učitelce hodil mokrou houbu a řval u toho nálet na idiota zakázali televizi jednu schytne ,abych ho probrala a přestal do mě kopat zkus mě za to odsoudit.Prostě můj syn je agresivní, už od miminka. Knížek mám přečtených ,že bych mohla dávat přednášky.Snažím se ho vychovávat v klidu ,ale on prostě mívá záchvaty vzteku a nic jiného než pořádný zaklepání nezabere ,když nezabere to tak mu musím jednu plácnout a hned je při vědomí.Syna jsme do asi sedmi let netrestali vše jsme zvládali domluvou ,ale poslední rok jeho záchvaty sily a opravdu nic jiného nezabírá.Příští týden jsme objednaní k psychiatrovy ,aby nám napsal leky na zklidnění ,protože jestli to bude pokračovat takovým tempem jak to pokračuje jednoho dne mě ukope a věř, že přeprat devítiletého steklouna není žádná sranda.Příčinu jeho chování hledáme pořád, už od jeho tří let se snažíme najít způsob proč to tak je a jak na něj bohužel zatím bez výsledku.Na druhé dítě si netroufáme musíme nejdřív dát pod kontrolu to první a pak najít odvahu na další.Opravdu svého syna neponižujeme spíš slýcháme ,že jsme příliš tolerantní a že kdybychom synovy párkrát pořádně nalupali,že by hned pochopil co je a není správné,ale když se do něj vžiji vůbec to nemá jednoduchý všichni mu nadávají všichni se ho snaží vychovávat pochvalu slyší jen od nás a věřte, že ho chválím i za to, že mě ve vzteku nekopl. Můžete namítnout proč jsme mu prášky nedaly dřív,ale mi čekaly, až spadneme na úplný dno ,neboť jsme opravdu doufali, že najdeme způsob jak k němu proniknout,ale teď už se syn stává nebezpečný i pro své okolí. Nic jiného nám nezbývá.

souhlas, nekdy to jinak nejde

Astrid nj, a jsme u poodstaty. Já nechci aby se moje dcera chovala na přechodu správně, "abych ji nepotrestala" (viz. "takhle to bude pokaždé pokud se nebudeš chovat bezpečně"), ale protože je to to má nějaký důvod. A dokud ho nepochopí tak holt za ruku, nebo občas poponést (když zrovna nespolupracuje).