Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Kdybych počítala naše hádky na toto téma, tak se ani nedopočítám....nejhorší je že za 4 měsíce jí přibude další přírůstek do rodiny, musím doufat, ža švára sebere odvahu a konečně se vzepře....koneckonců půjde už i o jeho dítě!!

Jiste ho nenechate prejet. Otazka je, jestli maji tresty nejaky vyznam. Kdyz jste s nim a na dosah, muzete ho prece stejne dobre zadrzet. Pokud tam nejste, stejne tezko neco nadelate.

Volat sociálku a policii můžeš ale v případě, že máš ochotu lidí svědčit v případě sociálky, popř. policie ji musí chytit při činu - což je nemožné, bydlíme jinde než ona. Stopy na dítěti po sprše nikdo žádné nenajde a psychickou újmu u 17 měsíčního dítěte budou težko prokazovat. Je to smutné, ale je to tak

fyzicky- kopala do nás, rvala za vlasy přitom řvala já tě zabiju. Vřískala vy děvky, krávy líný ( např. když byl neuklizený náš pokoj). A toto její chování nebylo vůbec výjímečné, někiolikrát na nás vy děvky řvala i po té co se má starší segra v 16 letech rozhodla, že odejde do kláštera. Matka stále zdůraznovala, že jsme si to že nás zmlátila zasloužili, např. protože jsme jí vytočili, litovla se jaký je chudák ( otec umřel když jsme byli malí). Trvalo mi dlouho i to než mi došlo že nás matka týrá. Co jsem se kvůli ní nabrečela. No a jednou když mi bylo 16 let a matka mne zase chtěla mlátit, že jsem jí vytočila, to skončilo tak, že jsem matce udělala pěkný monokl.
A měla ho pěknou dobu, před okolím říkala, jak se neštastně bouchla.
Na některé lidi z okolí snad skutečně matka působila jako vzorná křestanka, vdova která slušně vychovala tolik dětí, jak to tak ráda sama zdůraznovala. Matce jsem několikrát řekla, že slušná sice sem ale vychovaná ne.
Naposledy jsem matce připomněla, že jsem byla týrané dítě při svém posledním těhotenství. Většinou reaguje, že to není pravda, že si pamatuji jen to špatné,( což není pravda) A minimálně omluvit by se nám měla stále ( kvůli sobě), ale jaksi se k tomu nemá. Nechápe, že když ona si neodsoudila svojí matku, jak já si jí "mohu dovolit kritizovat".

Hrouda: ja je nebiju, protoze je mi to blby. Bojim se, ze bych pri tom vypadala smesne :). Ale hlavne jsme se naucila jednou praktickou vec, totiz ze kdyz me nekdo doopravdy zle vyprudi, tak, ze nezvladnu se nad to povznest, tak ho poslu nahlas vis kam. Nekdy me i napadne, jak to formulovat pomoci samych slusnych slov, ale se znicujicim vysledkem :D, ale to je mensinova zalezitost, vetsinou dostanu inspiraci az ex post. Zjistila jsem, ze pokud to clovek udela u lidi, kteri si na vas dovoluji z pozice moci, je to neco, co fakt ulevi a posili sebeduveru.