Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

v principu bych se pod to podepsala, ale musím se přiznat, že by se občas nějakej dospělej našel, kterýmu bych s chutí dala do kokosu. Jinak, naše děti se pobijí samy - a to je nebijeme, kromě mnou popisovaného lupnutí v rámci jejich afektů, ale to beru jako kříšení. Navíc je to už přechází, už dozrávají. Krást se taky nemá, ale jsou případy, kdy je krádež ospravedlnitelná.

co zajimaveho rict, aby me otiskli v casopise, ale zoufale me nic nenapada. Odpoved na anketni otazku je prece davno jasna.
Mezi bitim deti a dospelych neni rozdil, dokonce deti jsou v porovnani s dospelymi daleko bezbrannejsi, pritom o tom, zda-li bit dospele, nediskutujeme.
Biti jako vychovny prostredek je prekonane minimalne sto let, jeho ucinnost byla mnohokrat vyvracena.
Mne jako dite rodice bili, ja sve deti nebiju, meho muze nebili, nase deti nebije. Deti lze vychovavat bez biti dtto bez vsech ostatnich druhu nasili vcetne slovniho.
Ze mi nekdy bouchnou kamna, to je normalni a patri to prece k zivotu. Deti potrebuji dostavat pravdivou zpetnou vazbu, takze pokud nas rozliti, je dobre videt, ze nas rozlitili, ale neni nutne je zmlatit.
Nasili by nemelo byt prijatelne v zadne forme.

Pokud jsi diteti nebezpeci aut stokrat vysvetlila, ale ono si prestalo lehat az kdyz jsi ho placla, tak ja osobne bych se bala, ze jeho "pochopeni nebezpecnosti situace" se tyka neceho uplne jineho - ne aut, ale placani. Ze pochopilo, ze kdyz se nerozhlidne a nepujde rychle a svizne, tak ho placnes. Coz ovsem hrozi jen, pokud u toho jsi...

stačí, když ty kusy ocelové trubky rozdám jim, hodím nožky nahoru, dám si kafčo a počkám, až se ztrestají vzájemně.

Hroudo, šmarjá, ty si takto úplně odrovnáš ruce Doporučuji rákosku, nebo kus ocelové trubky