Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Svojí dceru jsem nikdy neplácla a nehty si kouše taky .Dokonce na ní ani nekřičíme ani ji do ničeho nenutíme,Prostě každé dítě je jiné u některého platí domluva a některého plácnutí.Plácnutí není týrání.Mě zde v této diskusi přijde, že si všichni pod slovem plácnutí představíte zřezání ,až do modřin.Synovi jsem jako malého plácnout sem tam musela dokonce i v pubertě jsem mu jednou dala přes pusu.Tenkrát to vzal a omluvil se mě některé děti to prostě jinak nepochopí.Dcera má patnáct a ani jednou jsem jí plácnout nemusela.A věř tomu ,že kdyby mě plivala po psychologách nebo se mě smála do očí a říkala si o další facku jako to mají v některých rodinách tak by jí schytla z obou stran ani by nemrkla.Prostě u některých dětí to bez plácnutí nejde a některé děti ho vůbec nepotřebují .Není fér odsuzovat rodiče ,u kterých vše selhalo jenom protože u vás jeto OK.

ahoj,

syn měl nejhorší období vzdoru a vztekání asi od 2 a 1/4 roku do 3 a 1/4 roku. Sprchu jsem sice nikdy nepoužila, ale jedenkrát už jsem ho do vany nacpala v oblečení(vztekal se do běla a nic nepomáhalo) a stálo mě hodně sil, aby tu sprchu nepustila. Nakonec jsem se musela smát, protože syn mě dostal větou "Že koupat se přece musí holý a až večer."
Spíš mě mrzí a hodně, když se na něj rozkřiknu - kombinace mé cholerické povahy, únavy (od synova narození, tj. 3 a 1/2 roku jsem se pořádně nevyspala, synovy opakované záseky a pláč mladší syna (bylo potřeba jít ven, bylo mu horko, byl unavený).
Na každé dítko platí něco jiného, neexistuje univerzální návod, co v jednom období pomáhá, později je neúčinné a taky děti se mění, někdy až zázračně. Syn byl docela slušný provokatér a hranice zkouší stále, byť ne už tolik. Velký zlom nastal (bez zjevné příčiny) letos o vánočních prázdninách, i ve školce ho teď chválí a už tam nechodím s obavami, co že to zase provedl. Ne, že by si odpustil všechny lotrovinky, ale je to opravdu hodně lepší.
A na záseky při oblékání nám pomohlo dát oblečení na chodbu, stoličku, rohožku pod nohy, aby nenastydl a převlékal se na chodbě. Stačilo to udělat 2x a nyní stačí jen se zeptat, zda se chce oblékat doma či na chodbě.
Když se vzteká, pošlu ho do pokojíčku, aby se zklidnil, sám se po chvíli vrací se slovy, že už je hodný a že je můj miláček.

Hroudo,ještě že nežiješ ve Śvédsku, tam jsou tělesné tresty zakázány. Na ČT2 bylo interview s nějakou spisovatelkou a novinářkou ze Švédska(Kateřina Janouchová), co má 5 dětí. Říkala, že bití dětí jí nechybí, je přece možné dítě vzít, zatřást s ním, nebo přenést na jiné místo.Tak vidíš že to jde Paní spisovatelka je zřejmě pořádná "korba" a má výbornou kondičku, když ty svý pubertální "klacky" uzvedne a ještě s nima dokáže třepat ...možná by si mohla začít posilovat, nebo chodit na nějaký bojový sport,pak by si to taky zvládla


No, já to komentovat nebudu, mé dítě je ještě malé, takže nemám zkušenosti...jedno vím ale jistě, nechci trestat způsobem, jak to činili mí rodiče..tedy z pozice pro potvrzení své autority a z afektu. Občasné plácnutí přes plínu ale snad neuškodí.

me se v tomhle osvedcilo nacasovat odchod se ctvrthodinovou rezervou a kdyz mala dostala hysterak, tak jsem proste opravdu vysla ven a zavrela za sebou. Za chvilicku jsem se vratila s tim, jestli opravdu nechce jit. Nechtela. Vse jsem zopakovala, jen s trochu delsi pauzou. Pak uz sla. Vyzkousela to jeste jednou a ja to zopakovala. Od te doby se nejpozdeji ve chvili, kdy obouvam boty, sklidni a sahne po bundicce.

Empatická reakce je na hysterické dítě v daný moment zcela neúčinná. Nám se taky zkrátily hysteráky a jsou zcela výjimečné. Musím říct, že dcera je spíše hodné a bezproblémové dítě, a VĚTŠINOU si nechá věci vysvětlit - ale řekla bych, že je to tím, že už vyrostla z období vzdoru...