Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

KAŽDÝ SI NESEME VĚCI Z DĚTSVÍ.............Ano,máš pravdu.Nyní jsem zrovna přesně na toto téma psala příspěvek jako reakci na kudlu.Máš pravdu,Madlenko,já o tvém dětsví nevím vůbec nic.Ale vím toho mnoho o dětství otce mé dcery,který má díky tomu jak ho rodiče vychovávali těžkou poruchu osobnosti.Myslíš si,že jeho rodiče svoji výchovu tehdy nepovažovali za správnou?A taky toho vím dost o dětství mého posledního ex partnera,který svojí výchovu v dětství dokázal tak bravurně uplatnovat na mé dceři,že jsem byla nucena vyhledat psycholožku.Mysleli si snad jeho rodiče,že něco dělají špatně,když synovi jednu plácnou?

Ja taky nechapu, co tim myslis. Krestanstvi klade duraz na lasku. Pokud se tresta, i ten trest musi byt dan v souvislosti s laskou. deti, ktere vyrostou bez hranic jsou akorat tak nestastne a z toho vznikaji nejruznejsi poruchy chovani a velmi nestatsni dospeli, Jiste nebudu fyzicky trestat 12-lete dite, na to uz je pozde. Ale 2-letemu capartovi netere veci v diskisi proste nevysvetlim. Jestli ty jo (Madelaine), ses fakt dobra

. Mám to taky taky, víra v to, že to za pár let bude lepší je asi jediné, co mě uklidňuje. A hlavně - manžel prý byl taky jako malý dost nesnesitelný a pak se to úplně obrátilo, puberta v pohodě a teď je z něj nadmíru vyrovnaný člověk. Zatímco já byla hodňoučká bezproblémová milá holčička a problémy nastaly v pubertě..A rozhodně jsem menší kliďas než manžel...Takže zatnout zuby a vydržet a hlavně se moc nenervovat.

také bych neřešila hnedkom nějaký proshřešek plácnutím....ale nyní když už nervy povolí se to opravdu nedá. Ale budu mluvit jenom za sebe. každý dítko je opravdu jiný a na každýho platí něco jinýho.
Syn je sice moc hodný, ale velice vzdorovitý a umanutý, záchvaty vzteku, bouchání hlavou to znám.... poprvé jsem ho plácla když nás začal kousat - prostě sme mu něco nedovolili a on za námi utíkal a hryzal do noh, občas sem se i bála doma chodit kdy na mě vyjede, ale to bylo zase jenom období. Kousání už sice má pořád jako sebeobranu, ale jenom na doktorky a kadeřnice .... ale lepší se to....

Ono když něco opakuju několikrát a ta situace se nějaký čas opakuje tak prostě ta ruka vyletí, a pak to rázem pochopí a příště si to pamatuje.
I přesto to pořád zkouším jít na něj že prostě si stojím za svým názorem a nepřemluvi mě.

Vztekání mě nikdy nijak nevykolejilo, spíše třeba že je třeba s námi v posteli a chce před pátou ranní už vstávat a já řeknu že je ještě brzo že ještě ne.....jenže on pak začne křičet, vyvádět, a v zápětí nás kopat a rukama hází kolem nás, ...nejprve jsem to zkoušela rázným tonem a očima na něj, jenž nic, po několikáté jsem ho už plácla přes zadek ....situace se pak rázem noc od noci zlepšila.

však jo, lepší časy nastanou...taky druhorozenému prudiči pevně důvěřuju