Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Jasně, obvykle jsem, když to nešlo jinak, nakládala přes rameno.

No, z vlastní zkušenosti musím dát Zzubejdě trochu za pravdu-první syn je, řekněme, hooodně náročný na výchovu (svéhlavý, neskutečně akční, teď už naštěstí víme, že jeho chování částečně souvisí s vysokým IQ..), a před nějakou dobou jsme se v podstatě přestali stýkat s kamarádkama s holčičkama, protože jsem většinou po každém takovém setkání nabývala dojmu, jak mám nesnesitelné dítě a hlavně jak jsem sama nemožná matka(protože ty kamarádky vždycky "nejlíp věděly", jak bych to měla se synem dělat, v podstatě mi ale radily jen to, co se jim samotným osvědčilo s jejich holčičkama, to ale většinou na syna vůůůbec nefungovalo...). Taky jsem už načetla spoustu knih o výchově, naposledy "Respektovat a být respektován" , což jsme se nějakou dobu důsledně snažili na syna aplikovat-nicméně výsledek nijaký, jen jsme byli sami ještě víc vystresovaní.....Netvrdím, že ta metoda je špatná, jen si prostě nemyslím, že by to bylo účinné na všechny děti...V podstatě to máme od začátku hodně podobné jako Zzubejda....Taky bych byla moc ráda, aby to u nás fungovalom bez plácnutí, bohužel se mi ale zatím nepodařilo najít způsob, jak na to

Však jsem na začátku raději psala "typičtí jedinci"
Mám kamarádku, která to má jako ty...
Kdo dítě na zabití neměl, neuvěří, že nic nezmůže...

Doteď mám v paměti pár svých facek, které jsem od rodičů obdržela. Cítila jsem to jako neuvěřitelné ponížení, nejvíce v pubertě.
Taky mě dost často rodiče mlátili, aby si vybili vztek, když měli špatnou náladu. Prostě se neadekvátně zachovali a za na nějakou drzost, kterou jsem řekla a které by si jindy ani nevšimli, jsem byla zmlácená a párkrát i zkopaná...a to jsou moji rodiče vysokoškolsky vzdělaní lidé, neuvěřitelně milí ke svému okolí. Vím,že mě moc milují, jenom prostě nedokáží ovládnout své emoce, a v tom je právě ta největší záludnost, jak se máte vyrovnat s tím, když se k Vám někdo chová tímto způsobem, vy víte, že ho máte rádi, v klidovém stavu respektujete a on Vás má také rád? nemusím zřejmě zdůrazňovat, že mi to ze sociálního a psychického hlediska nadělalo v životě takovou paseku, že se s tím vyrovnávám dodnes.
Když píšu tento příspěvek, koulí se mi slzy po tváři...

My používáme "Ty jsi šikulka" malá je na to zvyklá a moc se těší, že to uslyší, jenže to má i stinnou stránku, před chvílí ke mě přišla komplet zamatlaná čokoládou v ruce můj upatlaný telefon a čekala jak ji pochválím

Pochvaly se nedočkala, kritiky taky ne, vysadila jsem ji k zrcadlu aby viděla jak vypadá a šly jsme ji umýt s tím, že ji to tak sluší víc