Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

... někdy se to přece jen stane - když se hodně vytočím nebo nevím jak jinak zastavit záchvat vzteku, apod. :-(

Beru to ale spíše jako mé selhání než jako "výchovnou metodu" - předpokládám že kdybych v tom okamžiku uměla lepší použít strategii řešení, obešla bych se bez toho. Musím na tom ještě pracovat...

Je mi ideově i pocitově blízký příštup popsaný v knížcě "Respektovat a být respektován", ale v praxi je to leckdy obtížné; a já navíc nejsem moc trpělivý clovek... :-/

To je právě ono na každého platí něco jiného.Já třeba v pubertě začala rodiče brát vážně až ,když mě jednu vrazily.Dneska ,když si vzpomenu jak jsem se k ním chovala divím se, že mě jednu nevrazily o pár let dřív.

Dcera měla vzteklé období cca od 1,5 do 3 let, kdy dostávala záchvaty řevu. (Třeba jsem jsme šly spolu normálně po schodech a já sešla ze schodů dřív než ona)a řvala bez oddychu cca od 9 do 12. Zkusila jsem všechny metody od pevného objetí, motivace, ignorace, odnesení do pokojíčku (odmítala chodit) ať přijde až bude klid ... no zkrátka všechno, co se dá kde najít. Pak jsem to vzdala, šoupla jí oblečenou pod sprchu (vlažná voda) a ona mi naprosto klidným hlasem, jako úplnému idiotovi řekla: "Proč mě sprchuješ, vždyť není večer?"

Od té doby, pokud jí něco podobného chytlo, stačilo jen říct: "Chceš pod sprchu?" Usmála se a řekla, že ne, že si chce raději hrát.

U me je byti absolutni NO GO.Absolutne nic to neprinese. Syn moji kamaradky pry "mydlil" deti ve skolce...doma ho pak zato, co provedl zmidlila kamaradka v mylne predstave, ze uz to malej delat nebude... Jak muze nekdo hlasat,:nesmis mlatit a pritom dela to same????Takze kamaradka mu zakazuje, co nakonec sama dela....

Ale jo, hrajou - proto taky chodím na diskusi tady na Rodině zaměřené na tyhle postupy a tam to s holkama probíráme, co se nám povedlo a nepovedlo