Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Opakuji trpělivě a na kratší ploše než ty, že odmítámí plácání je odmítání násilí na lidech z principu a povyšování řezání dětí na metodu.

tj.plácneš-li v nervu, tak jo, ale nedělej z toho výchovu.

Stáňo, jestli JEN neplácáš, tak ani náhodou, nemysli si, že členství v sektě je zadarmo

Aby ses kvalifikovala jako členka, musíš být skálopevně přesvědčená, že jedině Tvůj (tj. neplácací) přístup je správný, účinný a přípustný pro všechny lidi, okolnosti i situace. Zkrátka že ten, kdo to nedělá přesně jako Ty, to dělá špatně a Tobě jsou naprosto jasné důsledky, které z toho vyplynou, i když dotyčného, jeho dítě a situace, ve kterých se nachází, vůbec neznáš.

Pokud nesplníš tuhle podmínku, na členství zapomeň

Členové sekty se mohou navíc ještě stát členy Velké Inkvizice, kterým jsou ostatní povinni se zpovídat z důvodů, proč se prohřešili proti Velikému Zákonu, a kajícně uznat, že jednali pomýleně.

Tomu moc nerozumím.

Mám synka, o kterém kapacity v oboru prohlásili, že kvůli silné LMD a hyperaktivitě (hyperkinetický syndrom) + poruchách v hybnosti rukou bude zřejmě nevzdělavatelný ve standardní škole a doporučili nám tehdy zvláštní školu (dnes ZŠS).

Hledali jsme všechny cesty jeho výchovy. Především jsme museli slevovat ze všech možných standardů. Dítko samo neuslo, řvalo 4 a více hodin, pak se naučilo skákat ze zavřené ohrádky postýlky po hlavě, dříve než chodilo. Hodně se mu líbily parapety oken, my i anděl strážný byl v permanenci. (A i tak jsme byli stálí návštěvníci chirurgie...) Spolu se sestrou dokázali vyklidit pískoviště od dětí.

Samozřejmě jsme zkoušeli vše možné, když jsme ho zavřeli do pokoje (jediného v bytě, žel s manželkou doma jsme dlouho na víc neměli), tak si otvor udělal kyblíčkem do skla...

Samozřejmě výchova šla poměrně bokem, šlo o přežití. Žel u něj neomohli ani fyzické tresty - impulzivita vede k jednání bez váhání nad důsledky. Někdy jsem ale váhal, zda ta nepozornost není částečně určitý typ lenosti a vzdoru zároveň a zda hrůza před trestem by nepomohla. Občas ano, ale to bych ho musel skutečně zabít... ALe věřím, že za takové Marie Terezie by z něj učitel s rákoskou udělal taky rozumného žáka i občana.

V jednom místě fyzické tresty pomohli: Když byl zákeřný na sestru, která ho miluje. Někdy měl smůlu, že jsem stál za ním pár metrů a koupil ji dřív, než se sestra oklepala. Uvědomil si, že udělal lumpárnu, ale já ho většinou v zápětí objal... Jinak se umí vymlouvat, že za to mohla sestra, že si začala (řekla mu, co jí vadí...) a pod. Když ho potrestáte jinak, tak si ušijete trest na sebe, portože nadevše zvládá ten otravný přístup. Brečí, dělá scény, zamkne se na záchodě, mlátí hlavou do zdi (11 let !!!), ignoruje vás, soustavně otravuje a kazí věci... Často je jediná pomoc ho jít fyzicky zkrotit a manželka navíc umí nádherně ječet.

Výsledek - sice s ječením a vztekáním se, ale dnes je (s pomocí medikace a školní integrace) mezi první třetinou dětí ve třídě. Protože žena to nevzdala a nepovolila mu příliš úlevu s dohodnutých rehabilitačních i školních nácviků. Znamenalo to ale pravidelně 2-3 hodiny práce s ním každý den.

Byla jedna věc, kterou jsme neuměli - kamarádka nás jí učila jako polohu mezi trestem a napomenutím: Přinucení. V určitém věku, tak do 1. třídy lze dítě vzít za ruku a dovést ho k jednání, které chceme. Dá se tím (pokud nepropukne ve výbuch hněvu a pod.) předejít nutnosti trestu. Jenže pro nás kuličky bylo nad naše síly dohnat dítě, které prostě uteklo (klidně po nábytku) když chtělo ...

Ahoj,
naši dceru (3r) nebijeme ani žádným jiným způsobem fyzicky netrestáme.
Vše, co jí zakazujeme/přikazujeme jí pečlivě mockrát vysvětlujeme. Což nás ovšem stojí dost sil. Taky máme trucovací roh, kam se chodí vyvztekat. Někdy sama, někdy s námi. U nás to funguje. Samozřejmě, že dělá věci naschvál, nebo občas "zapomene" nějaké pravidlo. Ale je to přeci dítě, že.
Občas mě "svrbí ruka", ale čím je Lucinka starší, tím nepochopitelnější mi fyzické tresty připadají. Musím podotknout, že neznám nikoho, kdo by aspoň občas nedal přes prsty. Ovšem málokdo tomu řekne bití. Zato znám 2 maminky, co připustily, že se uleví hlavně jim. Lusika

To je dost zlomyslná interpretace. Většina rodičů, kteří odmítají fyzické tresty, rozhodně nerezignuje na výchovu. Odmítají autoritu z pozice moci, ale ne přirozenou autoritu.