|
|
5.2.2009 15:03:12
Zzubejdo, klid
, pokaždé mi to taky nejde, často se vracím ke knížce, viz odkazy, nebo na diskusi R+R tady na rodině pro inspiraci. Ale čím víc, to člověk trénuje, tím to jde líp . A díky výsledkům si je člověk jistější. A ta vnitřní jistota je pak znát i v chování dětí. |
Eva, 2 kluci |
| • |
5.2.2009 15:02:13
Pochybuji, že by to plácnutí dítě bolelo. Spíše je to už pravěké gesto (i u zvířat), které dá rychle a beze slov dítěti najevo, že dělá něco špatně. Samozřejmě, že po něčem takovém si pak doma v klidu s dítětem promluvím o tom, co bylo špatně, a jak by to mělo být dobře atd. apod.
|
|
|
5.2.2009 14:58:10
Děkuju, většinou se to taky snažím tak dělat, ale nejsem pořád tak psychicky na výši a někdy mi prostě docházejí síly....a vy to opravdu tak děláte pořád, nikdy vám nehrajou nervy? Začínám si připadat méněcenná v takové přesile dokonalých matek :(
Nejhorší je, že jsem pořád nejistá, jestli to dělám dobře, a to je fakt asi největší chyba :( |
|
|
5.2.2009 14:57:16
adelaide,promiň,ale rozhodně se nepovažuji za jakousi ,,plácačku",i když to slovo se mi líbí.To,že jsem svoji dcerku asi 3x plácla z výše popsaných důvodů ze mne nedělá maminu,u které je plácání na denním pořádku.
Posuzuješ to nějak moc globálně a jak je vidět,nerozlišuješ,jestli to někdo použil jednou nebo 1000x.Já v tom rozdíl vidím.Neplácám svoji dcerku za to,že si ubryndla na bryndáček,že se vzteká,když jí spadne hračka apod.Jen jsem se ji snažila naučit něco,co považuji za důležité.A z mého pohledu jsem to udělala správně,i když i to je relativní.Vy tu správnost vidíte jinde,já také. |
adelaide k. |
|
|
5.2.2009 14:55:05
Ještě, dokud neměla dcera dost rozumu na nevbíhání do silnice chodili jsme tak abych mohla včas zasáhnou a tam kde je to nepřehledné nebo nemožné (např chůze po krajnici) jedině za ruku.
Neříkám že se nikdy nemůže stát, že pozornost není 100%, náhoda je blbec... |
Eva, 2 kluci |
| • |
5.2.2009 14:54:54
Já si teda svojí metodou - občasné plácnutí - jistá jsem. Netvrdím, že svět je spravedlivý, ani já nejspíš někdy nejsem spravedlivá, a ty děti by to měly co nejdříve poznat. Aby se pak nehroutily, až vstoupí do reálného života, že se s nima nikdo nemazlí. Pak trpí depresemi, berou drogy a kdoví co všechno. Mé děti vědí, že je velmi miluji, a proto jim občas jednu plácnu..
P.S. Staršímu synovi bylo 15 let (puberťák už nějaký ten pátek) a před pár dny mi velmi děkoval, že jsem ho vychovala tak, jaký je... |
|
|
5.2.2009 14:52:04
Kudlo, ono je to tím, že pokud přijmu z nějakých důvodů něco za své, třeba ty tělesné tresty, tak těžko po mně můžeš chtít, abych někomu odsouhlasila, že dělá dobře, když dítě plácá. Prostě jen vyjádřím svůj názor a nesouhlas. Ale to ještě nemusí znamenat, že tomu člověku nerozumím a odsuzuji ho za to. Každý vycházíme z určitých zkušeností, přejímáme výchovné styly atd.
|
adelaide k. |
|
|
5.2.2009 14:51:22
Astrid já stále nerozumím... Co je na plácnutí tak zázračného že je to jediný pokyn který děti chápou??? Sand že to bolí a dítě si dá příště pozor???
Další co nechápu, je jak může dítě, které jde se mnou za ruku, ležet na silnici, nebo utíkat do cesty... MMch ad ten kočár, no já nevím, já jsem si pořizovala kočár s ohledem na to abych dvouleťačku mohla vzít za ruku (lehký, otáčecími koly řiditelný jednou rukou) ![]() |
MarkétaP + 4 dcerky |
|
|
5.2.2009 14:50:23
A jibak s kočárem je to ještě snadnější než odnášet - přehodit přes kočár a odvézt.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
|
5.2.2009 14:48:24
Astrit, a vážně po tom plácnutí přestane plakat, zvedne se a jde? Já totiž ještě nikdy nevidělat batole zareagovat takhle
![]() |
Edudant a Francimor od Karla Poláčka v Hudebním divadle v Karlíně
Tipy na vánoční dárky pro celou rodinu
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem
Kreativ Ostrava 2025Ostrava-město
Beseda a autogramiáda Aleny MornštajnovéPraha 1 Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.