Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Kudlo a já mám zase pocit že nejplamenější a absolutně jisté samy seboz jsou většinou "plácačky" (:-D dobré slovo) viz např Madlenka...

Já teda nevím, mě mí rodiče řezali dost. Hlavně táta. V období puberty to bylo skoro denně. A rozhodně nemohu říct, že jsem agresivní. Nakonec - řekla bych, to pomohlo.
Svým dětem občas taky lupnu, ale to už mě musí hooodně vytočit. Nikdy je rozhodně netrestám za nešikovnost, vždy jen za úmyslnosti. A jen málokdy z toho plácnutím přes zadek - spíš volím zákazy oblíbených činností. Jak by se chovat měli, to rozhodně vědí, často si povídáme o chování svém i ostatních lidí, snažím se být příkladem.

Zubejdo, mám dva syny viz ikonka. Když starší po mladším něco házel, ne v úmyslu mu ublížit, chtěl si s ním hrát, tak jsem řekla: vidím, že by sis s ním chtěl hrát, on je ale ještě malý, neumí to. Můžeš si s ním třeba kutálet malým míčkem, nebo prohlížet knížku atd. Pokud by nadále chtěl házet, je nejjednodušší prevencí takové věci na čas uklidit z dosahu.

Zzubejdo, čekala jsem, kdy na mě někdo vytáhne, že mám JEN dcery. I ty umí soupeřit o moc, nemysli si. Když starší ubližují nejmladší (červen 08), takže pochopitelně zastavím (pokud je to akutní, stačí "stop", tím, že na ně neječím při každé ptákovině jako dřív jsou už naučené, že zvýšený hlas = je treba toho fakt nechat), případně vstoupím mezi ně a dá se poračovat celkem klidným postupem, bez mentorování, připomenutím pravidla ("Márinku můžeme hladit rukama, po hlavě, po rukách nebo po bříšku, nemůžeme ji bouchat, válet se po ní a něco po ní házet"), dále "Na házení máme tamten měkký balón nebo tyhle hračky, ničím jiným neházíme" a samozřejmě čekám na reakci dítěte - ono mívá své důvody, které nás třeba nenapadnou, může se nudit/zlobit na tebe/žárlit ... a podle toho budu reagovat. Znát a přijmout emoci a důvody dátěte neznamená, že musím souhlasit s jeho činy.

Jinak partnerem v tomto kontextu nemyslím sexuálního partnera ani manžela, ale někoho, kdo je mi rovnocenný, koho mám ráda a vážím si ho. A to moje děti jsou.

Jo jinak samozřejmě vysvětluju, odměňuju laskavou pozorností žádoucí chování a mám bezva kluky. Jen jsem chtěla naznačit, že jsou chvíle, kdy to asi moc jinak nejde, anebo já to jinak neumím. Bohužel.