Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Máš částečně pravdu, však jsem to sem psala proto, aby bylo vidět, že jsem to právě dělala špatně, teda spoň něco. Uvědomila jsem si, že pravdu má dr. Prekopová, když říká, že nejhorší je, když rodiče moc čtou, jsou si svou výchovou nejistí, dítě to vycítí a pak si s nimi orá, To byl můj případ. Za každou cenu milá jsem nikdy nebyla, i když ono zkušební období (jestli to půjde po dobrém) jsem se trochu brzdila, a to byla ta chyba.

Na svou obranu musím říct, že to pravděpodobněji máš lehčí v tom, že máš dcery. Holky nesoupeří o moc, ty si na tobě nebudou chtít dokazovat svou mužnou převahu. A jeden názor máš asi trochu překroucený - dítě přece není tvůj partner! To je snad prboha manžel, ne? Dítě mám ráda, miluju ho, je to tělo, které vyšlo z mého těla, ale není to můj partner!
A když tvá dcera (jakože holky asi nemívají takové nápady) zkusí házet gymnastický balón lezoucímu kojenci na hlavu, ty zařveš nech toho, ona toho nenechá, tak řekneš, počkej, nech mě 10 min. odpočinout, jinak bych na tebe musela křičet?

Bohužel, taková výjimka asi nebude. Já bych v tom věku reagovala stejně, naštěstí už na to máma neměla morál. V 17ti jsem ale odešla stejně kvůli slovnímu ultimatu. Tím se ale rozhodně neobhajuji! Však jsem také za dob svého pedagogického působení říkala bezradným rodičům, když byl ve škole průšvih: "Honem, co ve výchově nestihnete do 15ti, už nestihnete nikdy. Pak už se to musí jenom vydržet!"

Kudlo, jistěže, zkazit zub kvůli tomu dítě nenechám. Mluvit pravdu samozřejmě ano - takže ne "zkazí se ti zuby" ale "čištění zubů pomhá zubům nezkazit se". Je to asi třeba rozumně vyvážit, aby dítě mělo některou zodpovědnost už na sobě a mělo možnost výběru, a něco jsou prostě pravidla, o kterých se buď diskutuje nebo nediskutuje. Ta pravidla sice stanovuješ z počátku z jakoby mocenské pozice (zkušenějšího, znalejšího), ale jejich dodržování už lze ohlídat respektujícími způsoby, což vidím jako podstatné. Protože ten způsob komunikace je klíčový.

Markéto, někdy prostě ta naštvaná matka jako přirozený následek pomůže.Nebo zničená...
Když mi děti rozházely, polámaly a rozpatlaly taštičku "malovátek" (mám jich sice poskrovnu, ale kvůli alergiím rozhodně ne za hubičku), regulérně jsem se rozbrečela (bylo to zrovna takové náročné období).
Přirozený důsledek k nezaplacení. Dcera (3r) neřekla ani popel, sama všechno posbírala, uklidila, vzala hadr a utřela (dle možností ) a pak se přišla přitulit a omluvit. Od té doby nikdo na tuhle taštičku nesáhl

Přikšírovaný nebyl, jsou mu už 3 roky a v kočárku byl proto, že je zvyklý po obědě spát, tak jsem ho tam dala, aby si zdřímnul. Jenže dostal "dobrý nápad" být na druhé straně první.