Názory k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Naše malá má 15 měsíců a sotva 9 kg ale, když ji chceme např. vysát rýmu z nosu máme co s manželem dělat abychom ji přepraly...

nejsme zastánci fyzických trestů.U starší dcery jsme to ani nemuseli řešit,byla sama o sobě hodné dítko,někdy jsme sice museli opakovat 3x,ale to bylo tak všechno,vždycky jsme se dokázali po dobrém domluvit už od roku a půl.Zato Terezka ta nám dává kapky.Zlobín těžkého kalibru,můžem opakovat i 10x a nic.Už jsme vytáhli i vařechu,ale jen pro výstrahu,nikdy bych ji nepoužila,tak doufám,že postrašení vydrží dlouho.Kamarádka měla děti naučené na počítání 1...2...výstraha při 3 následuje plácnutí na zadek,tak to taky zkouším praktikovat.Dítě musí mít stanovené nějaké hranice,tak plácnutí po ruce nebo přes zadek někdy musí být,když vysvětlování nezabírá.Když měla vztekací období(plácla sebou kdekoliv na zem,bylo jí jedno jestli si ublíží)a byli jsme doma,zanesli jsme jí do jejího pokojíčku a řekli,že až bude hodná tak ať přijde,obvykle si po chvíli začla hrát a na vzteka zapoměla.Taky mi jedna sousedka doporučila sprchu,jak píše kreditka,ale to si vůbec neumím představit,jak se to praktikuje,myslím si,že se z toho může dítě pocůrávat,nebo koktat,navíc by mě zajímalo jak se pak takové dítě koupe.Máme obě děti naučené na sprchování a moc se jim to líbí.

S tím naprosto souhlasím, chtěla jsem jen upozornit i na tuto problematiku

Ale tady nejde o nějaké pofidérní fyzické ublížení, nepředpohládám, že by většina matek zde trestala do modřin. Tady jde o celkový přístup - buď s dítětem můžu jednat z pozice moci (já jsem silnější a moudřejší a tak mě budeš poslouchat, protože jsem to řekl), což už z principu fungování lidského mozku vyvolává pocit ohrožení a vzdor a je impulzem k útěku nebo k boji (snaha zaujmout místo toho rozkazujícího), a nebo s ním budu jednat jako s partnerem, který v současné chvíli je třeba v afektu, ve zlobě nebo zkouší něco nevhodného. A tak jako neztluču partnera a nerozkážu mu, co má udělat (nebo se naopak začnu sebelitovat a vmanipuluju ho do toho, co chci já), tak ani s dítětem tak jednat nebudu.

V praxi nevíš, o čem mluvíš. Dítě má v afektu OBROVSKOU sílu, čtyřletý syn mě dokázal tak pokopat, když jsem se ho snažila obejmout, Osmiletý, dnes devítiletý, se už zklidnil, ale ještě tak v šesti letech měl jiný typ afektu - hrozně se rozdivočil, lítal, běsnil, skákal a nemohl se uklidnit, a párkrát se i ošklivě natloukl. Asi tím, že tělesný trest není u mě rutinní výchovný nástroj, tak proplesknutí je vždycky probralo aspoň tak, že jsem mohla začít to "mluvení".